Z úsvitu uherských dějin

Už jsem na stránkách Feuda upozorňoval, že na Slovensku v posledních letech vycházejí zajímavé knihy pramenné povahy. To se vztahuje i na Kroniku anonymního notáře krále Bély (Gesta Hungarorum). Na pultech knihkupectví se sice u našich sousedů objevila už v roce 2000, ale vzhledem k tomu, že u nás knihkupci nejeví o slovenskou produkci zájem, dostala se mi do ruky až letos v létě. Kroniku v překladu a s komentářem Vincenta Múcsky čtenářům přineslo vydavatelství Rak společně s nadací Osudy předků. Kniha je na Slovensku stále v prodeji, takže následující řádky jsou i nyní aktuální.

Originál díla se, bohužel, do dnešní doby nedochoval. K dispozici je pouze opis na 48 stranách z třetí čtvrtiny 13. století, který je uložen v Rakouské národní knihovně. Právě to, že kronika existuje jenom v pozdějším exempláři s řadou chyb, zkomplikovalo její časové zařazení. Panovníci jménem Béla, u nichž mohl pisatel dělat notáře, byli hned čtyři. Na letitý spor historiografů Múcska upozorňuje v předmluvě a za bernou minci považuje zřejmě už poslední verdikt, podle něhož autor žil za Bély III. (1172 – 1196) a kroniku napsal až po jeho smrti – někdy kolem roku 1210. Stylisticky se dílo řadí mezi tzv. románová gesta – jeho prvořadým úkolem bylo čtenáře pobavit a teprve potom informovat.

Kronika zachycuje období nejranějších maďarských dějin a budování uherského státu. Nabízí se srovnání s českým Kosmou. Anonymní notář začíná dějiny Maďarů v pravlasti za Donem a popisuje jejich cestu do Panonie. Nechybí ani lidová etymologie názvu národa, který odvozuje od hradu Hung, kde sídlil maďarský kníže, když jeho lid dorazil do svého nového domova. Oním Hungem byl dnešní Užhorod na Podkarpatské Rusi. Informace je třeba brát se značnou rezervou a jejich faktografická hodnota je podobná jako v případě Kosmových pověstí o praotci Čechovi a dalších českých vojvodech. Autor se zabývá především maďarskými výboji. Jejich líčení je ale značně schematické. Nikterak se při tom nevyhýbá i na tehdejší poměry značnému nemilosrdenství uherských válečníků.To vcelku koresponduje s tím, co nám o vpádech Uhrů zanechali i jiní kronikáři.

Osobně mě v textu potěšily poměrně obsáhlé zmínky o hradech Podkarpatské Rusi – Užhorodě a Mukačevu. S velkou pravděpodobností to jsou vůbec první informace o jejich existenci vůbec. Tato místa v textu jsem znal jen zprostředkovaně z odkazů v jiných knihách a nyní konečně se mi dostal do ruky původní pramen. Pochopitelně je v kronice zmíněno i několik slovenských hradů. Pro českého čtenáře bude zajímavých několik spíše letmých informací o Češích – zpravidla ve vztahu k Maďarům. S nějakými nuancemi týkajícími se uspořádání sousedního státu si ovšem anonym hlavu moc nelámal, takže Čechy podle něj končily na řece Moravě.

Kronika anonymního notáře krále Bély slovensky už vyšla, ovšem skoro před sto lety a v nevyhovujícím překladu, takže je v podstatě dílem novým. Je uspořádána tak, že na pravé straně je vždy text slovenský a vlevo pro srovnání latinský originál. Překlad je vybaven řadou faktografických poznámek, bez nichž by dnes kronika na mnoha místech ztrácela smysl.

Vzhledem k poměrně omezenému množství čtenářů, kteří by o knihu mohli mít zájem, pravděpodobně ani na Slovensku nebude k mání všude. Z vlastní zkušeností vím, že i u našich sousedů se většina knihkupců orientuje na překladovou a více méně konjunkturální literaturu. Já měl štěstí, že v Žilině mají kousek od náměstí velmi dobře zásobené knihkupectví. Pokud na Kroniku anonymního notáře krále Bély narazíte a rozhodnete si ji pořídit, zaplatíte 384 Sk, což zhruba odpovídá zřejmě nevelkému nákladu i kvalitní vazbě. (Pozn.: v některých internetových obchodech se dá pořídit i levněji)