Střed Evropy na Pražském hradě

O rozsáhlé mezinárodní výstavě Střed Evropy okolo roku 1000 jsem už psal a zmiňoval jsem se i k problematické možnosti fotografování. Už to, že něco takového organizátoři podle zahraničního vzoru umožnili, bylo potěšující (povolení za 100 korun), nicméně jsem byl varován před špatnými světelnými podmínkami. Použití stativu či blesku bylo zakázáno. Tím více jsem byl zvědav a celou akci jsem bral tak trochu jako výzvu mé ješitnosti. Kolega se tam vypravil s digitálem a mojí Praktice (BC1) mnoho šancí nedával.

Věděl jsem, že světlo je žluté (tedy klasické žárovky) a slabé. Zvolil jsem tedy film s nejvyšší citlivostí jaký jsem sehnal – 1600 ASA. Z objektivů jsem zvolil základní a širokoúhlý. Oba mají „pevné sklo“ a tedy slušnou světelnost (1,8 a 2,8). Teleobjektiv vcelku nemělo smysl brát, protože i přes vysokou citlivost filmu jsem počítal s časy 1/30 maximálně 1/60 sec.

Se záludností umělého světla žárovek, jsem se už setkal. Narozdíl od toho denního, které je bílé nepříjemně zkresluje barvy a ze stříbra „vyrábí“ zlato. Nebudu zabíhat do fyzikálních vlastností, protože zde bych se snadno mohl dopustit chyby. V praxi jeho působení je možné odstranit několika způsoby. Pro ateliéry či domácí použití se vyrábějí speciální lampy, což ovšem může být záležitost i několika tisíc. Stačí ovšem do obyčejné lampy použít mléčné žárovky, jaké se používají do zvětšováků, nebo zářivky. Další způsob je zakoupení speciálních modrých filtrů, které se připevní před klasickou žárovku, ani ty ale nejsou zrovna levné. Pokud jste zdatnější při práci s počítačem, můžete si z fotografie žlutou barvu posléze odfiltrovat elektronicky a asi nejjednodušší je nechat si snímky vyvolat v některém lepším minilabu (tedy asi nikoliv v drogerii) a obsluhu upozornit, že jste fotografovali při umělém světle a potřebujete odfiltrovat žlutou. Protože perspektivně počítám s častějším fotografování při umělém světle a to nejen doma, zvolil jsem zřejmě poslední variantu. Zakoupil jsem modrý filtr, který se šroubuje přímo na objektiv. Je to řešení jednoduché, mobilní a cenově ještě přijatelné (cca 700). Bohužel, ubírá zhruba jedno clonové číslo. Firma HOYA vyrábí celkem tři druhy těchto filtrů podle intenzity žluté.

K modrému filtru a k dvěma objektivům jsem přibalil ještě polarizační filtr. To ovšem bylo spíš ze zvyku. Sice dokáže vyrušit odrazy světla na skleněných vitrínách, ale na druhé straně je použitelný pouze za lepších světelných podmínek.

Situace na místě byla horší, než jsem si vůbec dokázal představit. I s vysoce citlivým filmem jsem většinou nenaměřil lepší hodnoty než 1/30 sec. při cloně 2,8. Na filtry jsem mohl rovnou zapomenout. Výsledky jsou nakonec takové, jaké vidíte. Úspěšnost byla něco přes 50 procent. Fotografie mají velké zrno, což je daň za citlivost filmu a také za mojí nezkušenost. Takto citlivý materiál se musí skladovat v lednici, protože velmi rychle stárne. Pozadí působí rušivě, ale to lze v počítači změnit. Žlutou barvu jsem si nakonec nechal odfiltrovat přímo v minilabu. Fotografie to nejsou nikterak úžasné, nicméně při vstupu na výstavu jsem se obával, že nebudou vůbec žádné. Čtenářům s bohatšími zkušenostmi s fotografováním za podobných podmínek se omlouvám za ryze amatérský náhled na tuto problematiku.

Poznámka: Citlivost filmu lze upravit ještě tzv. push procesem. Na film s nižší citlivostí se fotografuje jakoby měl citlivost vyšší. Tuto změnu je pak třeba oznámit v minilabu. Osobně s tím zkušenost nemám, ale prý kvalita nemusí být nejlepší.