S Merlem před La Rochelle

Historická sága Dědictví otců francouzského spisovatele Roberta Merleho už překonala jiráskovské rozměry a v knihovnách zabírá polovinu police. Před nedávnem k deseti svazkům přibyl jedenáctý s názvem Sláva a úskalí, který stejně jako několik posledních vydala Mladá Fronta.

S Petrem ze Sioraku se setkáváme před hugenotskou pevností La Rochelle obleženou královským vojskem. Tato epizoda francouzských dějin je natolik významná, že autor jedinému roku věnoval celý díl. Marně by se ovšem čtenář těšil na líčení bitevních scén. Siorak je více uvážlivým diplomatem než vojákem, a proto ho Ludvík XIII. pověřuje řadou delikátních úkolů. V knize nechybí například vylíčení stavby hráze, která měla zabránit zásobování obležených anglickou flotilou, nebo dobrodružná průzkumná cesta ke hradbám, ale samotné boje jsou spíše jen kulisou k osobnímu příběhu. Možná je to tak i lepší, protože vleklé obléhání, při němž nejhorším nepřítelem byl hlad uvnitř hradeb, muselo být poměrně nudné a jen zřídkakdy dávalo příležitost k barvotiskově hrdinským kouskům.

Ti, kdo dávají přednost příběhům „galantním“, by knihou neměli být zklamáni. Siorak sice už není žádný bouřlivák, ale má za podkoního mladého šlechtice, jemuž je v nepochopitelných zákrutech ženského myšlení otcovským průvodcem. Ani samotný hrdina se „gentil sesso“ nevyhýbá, tentokrát se nejedná jen o přelétavé city, ale vypadá to, že hrdina by se mohl usadit. Kdybych teď prozradil, jak to dopadne, připravil bych čtenářky o to nejlepší. Rozhodně by nebyl špatnou partií, protože panovník ho za oddané služby povýšil na vévodu.

Bohužel, narozdíl od kdysi vydaných prvních dílů ságy Mladá Fronta zcela rezignovala na jakoukoliv předmluvu nebo doslov. Nevím, jestli tak šetřila kapsu čtenáře či spíše tu vlastní. Faktem je, že tento díl by si zasloužil doprovodné texty hned dva. Zajímavý by byl pohled historika, jak to v minulosti učinil prof. Polišenský – nabízí se samotné obléhání přístavu, vztah krále a kardinála nebo mezinárodní politická situace. Od věci by nebylo ani srovnání Merleho knihy s Dumasovými Třemi mušketýry. V některých bodech jsou obě díla diametrálně odlišná. Zatímco Dumas líčí souboje mezi královskými a kardinálovými mušketýry, Merle výslovně uvádí, že prakticky neexistovaly. A to hned ze dvou důvodů – jejich účastníky by čekala šibenice a kardinálova garda navíc přijímala i nešlechtice, tedy osoby, s nimiž by bylo pod úroveň se bít.

Možná jsem Merlem poněkud unaven, možná je unaven autor svými hrdiny – jedenáct dílů je přeci jenom hodně a takový rozsah dnes u historického románu snad nemá obdoby. Nicméně, když si vzpomenu s jakou chutí jsem „hltal“ první díly, zdá se mi Sláva a úskalí méně záživná. To ovšem může být jen subjektivní pocit a vlastní názor si musí udělat každý sám.