Lithewa jako konfrontace

Když jsem dorazil pod Lietavu, došlo mi, že jsem přijel na trochu jinou akci, než jsem očekával. Myslel jsem si, že Lithewa bude v podstatě jakýsi slovenský Libušín s tím rozdílem, že vlastní bitvě bude předcházet týden odborných dílen – workshopů. Trochu mě jen mátlo, že závěrečný večer by měl patřit technopárty, což jsem ovšem považoval jen za jakýsi výstřelek. Vše bylo trochu jinak, ale tím neříkám, že špatně. Vysvětlení jsem dostal v průběhu akce při krátkém a takřka nedokončeném rozhovoru od Marka Kubince, jednoho z organizátorů. V nedokončeném proto, že Marek měl po celou dobu festivalu k uchu přilepený mobil a prakticky neslezl ze skútru, z jehož sedla akci řídil.

Na začátku by bylo dobré představit vaši organizaci a vysvětlit, jak Lithewa vlastně vznikla.
Jmenujeme se sdružení Guru a věnujeme se spíš undergroundu, ale našli jsme přátele, kteří tu tři roky dělali regionální slavnosti. A tehdy vznikl ten první nápad. Zdálo se nám, že ta středověká výpověď je příliš striktní, že tomu chybí něco, co by skloubilo výpověď o současnosti s klasickou středověkou interpretací. Proto jsme vytvořili jakýsi experimentální festival, na kterém by se lidé zdokonalovali, společně budovali areál a nakonec vystoupili ve dvoudenní exhibici, v níž by se spojila fantasy, středověk a další prvky.

To je přesně opačný trend než u nás. Pravidla bitev se spíše zpřísňují a vše směřuje k větší historické věrnosti.
Tak to funguje i u nás na Slovensku. Jenže nás právě zajímá ta konfrontace mezi novými směry a tradicí. Na první pohled to vypadá, že taková konfrontace musí vyznít úplně neproduktivně, protože jsou to absolutně odlišné věci. Je to vlastně klasický crossover. Jakmile něco zkřížíš, tak z toho prostě něco vzniknout musí bez ohledu na to, zda to je zajímavé nebo nezajímavé. Ale pro každý výsledek lidské činnosti platí, že může být dobrý nebo špatný. A myslím, že výsledek této akce je vcelku pozitivní.

V Čechách existuje určité napětí mezi lidmi, kteří se zabývají fantasy a historickým šermem. Projevilo se to i tady?
V podstatě ano. Tady jsme vlastně kompozičně vytvořili jeden celek, jehož jednotlivé prvky jsou v podstatě protichůdné z hlediska fundamentalismu – ať už středověkého nebo fantasy – i ten totiž existuje. Právě z toho křížení, z toho, že si to ti lidé mezi sebou vysvětlí, vzniká spolupráce. Nebo si ti lidé prostě řeknou – hele, na tomhle festivalu se my dva nebudeme bavit.

Už jste něco podobného zkoušeli?
Není to naše první zkušenost. My se věnujeme také koncertům, ale pořádáme například i graffiti festival. Naženeme do jedné místnosti architekty a autory graffiti. Oni se tam celý den řežou a nakonec z toho zase něco vznikne.

Tento festival je mezinárodní. Kdo tu je zastoupen?
Češi, Poláci, Slováci a Maďaři nám pomáhali s produkcí. (Dva účastníci byli i z Petrohradu – pozn. wol.)

Když jsi zmínil tu produkci. Jak dlouho festival vznikal?
Tři čtvrtě roku. Začali jsme v září, to jsme se dali dohromady. Koncepce byla zhruba hotová v lednu. A od ledna na tom pracovalo asi deset lidí. Je zajímavé, že těch deset lidí s pomocí šermířů také postavilo areál.

Jak se vám sháněly peníze?
Samozřejmě máme sponzory, festival zabezpečili tak z jedné třetiny. To znamená, že na zbytek musíme vybrat na vstupném.

Poslední slova skoro zanikla v dalším zvonění mobilu. Otázka, jestli festival nakonec nebude ztrátový, tedy zůstala otevřená. Louky pod Lietavou jsem opouštěl kolem sedmé, tedy před večerní částí programu. Do té doby festival navštívily 2000 diváků. K tomu, aby nebyl ztrátový, chyběl ještě jeden tisíc. Večer patřil jiné „cílové skupině“. Dá se proto očekávat, že organizátoři nakonec skončili „na svém“.

Poznámka: Odpovědi samozřejmě byly původně ve slovenštině, ale nejsem schopen zaručit správnost přepisu záznamu, takže ho předkládám v češtině.