Erby slavných

Pokud zalovíme v paměti a vzpomeneme hodin chemie, zjistíme, že toto jméno nám není tak úplně neznámé. Ano, právě tento věhlasný německý učenec 19. století dal své jméno plynovému kahanu, jenž dosud patří do výbavy každého chemického kabinetu. Rodina Bunsenů, kteří se psali také Banse, Bonssen nebo Bonsen, patřila k starousedlíkům žijícím v okolí Korbachu v knížectví Waldeck. První zmínka o členovi rodu pochází z roku 1552. Zajímavá je zmínka z roku 1568, kdy byla manželka Wilhelma Bunsena, jednoho z vědcových předků, nařčena z čarodějnictví. Další z rodiny, Jakob Bunsen, byl v letech 1885-1589 veden v účetní knize místního orchestru.

Robert Wilhelm se narodil 31. března 1811 v Goettingenu jako čtvrtý syn Christiana Bunsena (1770 – 1837) a Augusty Friederiky rozené Quenfellové (1774 -1853). Nutno říct, že pro budoucího vědce nemohlo být snad lepší prostředí – jeho otec byl doktorem filozofie, čestným profesorem a univerzitním podknihovníkem, který se zabýval kulturními dějinami Německa v předreformačním období. Zpočátku vše vypadalo, že syn půjde v otcových šlépějích, protože roku 1830, tedy v pouhých devatenácti letech, se stal na univerzitě v rodném městě doktorem filozofie.

Zajímaly ho ale také přírodní vědy – zejména geologie, chemie a fyzika. Studoval je na univerzitách v Paříži, v Berlíně a ve Vídni. Zájem o tyto obory nakonec převážil a roku 1836 se Robert Wilhelm Bunsen stává profesorem na polytechnickém ústavu v Kasselu. Posléze působil také na univerzitách v Marburgu, ve Vratislavi a nakonec v Heidelbergu. Množství jeho prací a objevů je ohromné. Namátkou lze zmínit výrobu hydroxidu železitého jako protijedu arseniku ve spolupráci s Bertholdem nebo použití uhlíku místo platiny v elektrických článcích, což využíváme dodnes. Není bez zajímavosti, že spolupracoval s dalším vědcem, kterého zdobil erb – Siemensem. Zabýval se elektrolýzou, určil složení mnoha minerálů, výrazně přispěl k potvrzení Mendělejevovy periodické tabulky prvků a na Islandu zkoumal sopečné plyny. Jeho zájmu neušlo ani působení světla na citlivé materiály, takže přispěl svým způsobem i ke vzniku fotografie. Neuvěřitelně obšírný seznam jeho aktivit je obsažen v Ottově slovníku naučném, kde je Bunsenovi věnována celá stránka (skoro celá popsaná jeho vědeckými úspěchy) a to byl při vzniku encyklopedického díla Bunsen ještě naživu.

Autor slovníkového hesla docent Bohuslav Brauner ho považuje za jednoho z největších mužů 19. století, který si přes všechny prokazované vědecké i státní pocty zachoval nevšední skromnost. Poslední informace v encyklopedii je, že profesor Bunsen se věnuje studiu dějin Římanů na Rýně. Jakoby se tak na sklonku života vrátil zpět k humanitním vědám. Ke slovníkovému heslu je třeba doplnit, že roku 1899 slavný vědec umírá na vrcholu společenského uznání.

Robert Wilhelm Bunsen – erb