Hrady - svědkové minulosti, Hukvaldy

Historie:

Hrad byl založen ve 2. čtvrtině XIII. století Arnoldem z Hückeswagen, držitelem novojičínského panství na území mezi Odrou, Ostravicí a Beskydami. Arnošt přišel do Čech z Porýní na žádost Přemysla Otakara I. Byl založen při významné obchodní cestě z Moravy do Slezska spojující Olomouc s Krakovem. Rozkládá se od severozápadu k jihovýchodu na podlouhlém vrchu ohraničeném na obou koncích skalnatými kupami. Franko, syn Arnoldův, zdědil otcův majetek a oženil se Trojslavou z rodu Bludoviců, jejich syn se jmenoval Blud, podle rodu matky. Asi v polovině XIII. století koupil území olomoucký biskup Bruno ze Šauenburku a od té doby byl hrad po několik století vlastnictvím olomouckého biskupství a posléze arcibiskupství, často pronajímán a zastavován. Karel IV. svými organizačními zásahy ve prospěch panství olomouckého biskupství posílil stavební aktivitu na hradě, který byl tehdy důkladně opraven. Po husitských válkách se Hukvaldy dostaly roku 1438 do držení hejtmana Jana Čapka ze Sán a v roce 1452 Jana Talafúse z Ostrova, který se oženil s jedinou dcerou Jana Čapka. V roce 1465 je vyplatil Jiří z Poděbrad a postoupil opět olomouckému biskupovi. Poslední čtvrtina XV. století znamenala velký rozmach stavebních prací. Za biskupa Thurza v první polovině XVI. století začínají na hradě působit opět hejtmané, například Stanislav z Kadaně, Jiří Zcydlice z Kaffunku a od roku 1540 Jeroným Syrakovský z Pěrkova a po něm Jaroš Syrakovský z Pěrkova, patrně jeho bratr, kterému hrad snad náležel i v zástavě.Výrazná přestavba změnila výšku a počet obytných bubudov. K rozhodujícím úpravám došlo za biskupa Marka Khuena, jednoho z prvních zastánců protireformace. Tehdy vznikl renesanční palác. Práce pokračovaly po celé XVI. století. Roku 1617 pronajal kardinál František Ditrichštejn Hukvaldy městu Příbor. Opevnění a vynikající strategická poloha se osvědčily i za třicetileté války, kdy staré renesanční opevnění nahradily barokní bastiony. Důležité přitom bylo i to, že od roku 1581 měl hrad vlastní studnu, hlubokou 146 metrů, která nahradila tři hluboké cisterny. Za Viléma Prusínovského přibila u hradu obora. Byla to rovněž doba tvrdého prosazování přísné disciplíny v samotné katolické církvi. Na hukvaldském hradě byli vězněni kněží, například olomoucký kanovník Filippon Dombrovský za údajnou trojnásobnou vraždu biskupů. Roku 1626 zdejší posádka spolu s příborskými úspěšně hájila hrad proti Dánům po dobu 9 měsíců. Neúspěšní byli i Švédové, kteří hrad oblehli dvakrát. Vojensky tedy nebyl nikdy pokořen. Jako vojenská pevnost ztrácel však s rozvojem moderní techniky hrad postupně na významu a stal se pouze sídlem správy hukvaldského panství. Olomoucký biskup a syn císaře Ferdinanda II. Leopold Vilém byl spíše vojákem než duchovním, a tak dobře ocenil jeho dobrou obranu pro okolní kraj. Jedna z jižních bašt na velkém nádvoří byla kolem roku 1690 přestavěna na hradní kapli, která je dnes restaurovaná a dobře zachovalá. Význam hradu pomalu upadal. Krutost hradního hejtmana vyprovokovala roku 1695 vznik velkého povstání poddaných. Velký požár roku 1762 způsobil rychlou proměnu jedné z největších moravských pevností v mohutnou ruinu, jež se stala v XIX. století cílem romantických výletů.

Exteriér:

Siluetu hradu určují dlouhé hradební zdi přerušované baštami, které převyšují zbytky obytných budov. Do hradu se vchází branou prolomenou v šikmé hradební zdi západního bastionu, chránícího vstup spolu s příkopem a nezbytným padacím mostem. Prostor mezi 1.a 2. branou lemuje zdivo bastionu, v němž je hradní vinárna a zprava příkrý svah završený polygonální stavbou, tzv. kulatinou. 2. hradní brána ohraničovala spolu s hradbami a baštami hradní nádvoří zaplněné původně hospodářskými budovami. Další padací most umožňoval přechod ke 3. hradní bráně, z níž zbyly pouze boční zdi. Ve 4. bráně se zachovaly místnosti strážnice. U ní stojí mohutná dělová bašta. Malý prostor za ní vyplňují zbytky budov a ukončuje další brána s romanticky upravenou strážnicí. Nádvoří na ni navazující prošlo složitým stavebním vývojem. Jeho dominantu tvoří čtverhranná obytná věž z 2. poloviny XV. století. Vnitřní hrad tvoří tři křídla budov, spojená obvodní hradbou s věží. Ve východním (nejstarším) dochovány přízemní místnosti. Západní sloužilo jako biskupská rezidence. Severní (renesanční, nejvíce zachovalé) se připravuje k rekonstrukci (1988). Kolem hradu byla olomouckým biskupem Vilémem Prusínovským z Víckova zřízena ve 2. polovině XVI. století obora.

Interiér:

Zachováno několik přízemních místností a hradních bran.

Přístup:

Ze stanice ČD Příbor 6 km.

Držitelé: