Televizní soutěž "O poklad Anežky České"

Ani se to nezdá, ale je to už celých dlouhých deset let, co můžeme na obrazovkách ČT1 sledovat zábavnou soutěžní hru „O poklad Anežky České“. V současnosti se vysílá každý nedělní podvečer – jednou měsíčně nové pokračování, ostatní neděle reprízy starších vysílání. Přestože se pořad objevuje na obrazovce pravidelně už od května 1993, nejenomže soutěž neztratila nic na své přitažlivosti, ale naopak přilákala další a další diváky, kteří si chtějí prověřit nebo prohloubit své znalosti historie, kteří se chtějí pobavit i poučit zároveň. Na úspěšnosti a vysoké sledovanosti pořadu se bezpochyby podílí rozhodující měrou jednak její šarmantní průvodce Marek Eben, doprovázený pokaždé jednou ze dvou půvabných asistentek Klár, jednak atraktivita prostředí – soutěž se vždy odehrává na některém z našich hradů, zámků, hradních zřícenin nebo v exteriérech a interiérech jiných historických budov.
O tom, jak probíhá natáčení jednotlivých soutěžních dílů z hlediska televizního štábu a moderátorské dvojice jste se mohli dočíst již v několika periodikách.
Mnohé z vás bude ale stejně jako mě určitě zajímat, jak probíhá natáčení pořadu z pozice soutěžícího. Mám to štěstí, že mezi mé přátele mohu počítat i toho, který se zápolení o poklad zúčastnil jako jeden ze soutěžících. Zany si v „Anežce“ zahrál hned dvakrát. Poprvé v roce 1995 při natáčení soutěže z historických budov Pivovarského muzea v Plzni, podruhé jubilejního 100. dílu natočeného v roce 2000 a odvysílaného začátkem roku 2001. Zanyho zájem o historii je všestranný, zabývá se středověkem i novověkem, architekturou panských sídel, heraldikou, šlechtickými rodokmeny, historickým šermem, je rovněž autorem zatím šesti článků v tomto internetovém časopise.

Pro ty, kdo jsou zvědaví, jak to při natáčení „Anežky“ probíhá a pro případné uchazeče o účast v této televizní hře přinášíme něco málo z víceméně organizačních záležitostí.

Ještě než vůbec začnu odpovídat na konkrétní otázky, vypíchnul bych pár řádků. Obě mé účasti od sebe odděloval poměrně velký odstup, i od té druhé již uplynuly téměř tři roky, takže si některé věci budu asi hůř vybavovat, tím spíš, že mi oba pořady po těch letech již splývají malinko dohromady.
Druhá Anežka byla také trochu speciální, bylo to kulaté 150. vydání, takže jako specialita se třeba zúčastnily obě dvě Kláry, které se za ta léta při natáčení vystřídaly. První byla Klára Kovaříková, která s Anežkou začínala a po pár letech ji opustila kvůli jakémusi nesmyslnému zákazu natáčení, který pro své studenty zavedla její tehdejší Alma mater. Po několika dílech odmoderovaných Markem Ebenem samotným ji nahradila Klára Doležalová, kterou dnes vídáme i v roli televizní hlasatelky.

Vše začíná tím, že se telefonicky přihlásíte do soutěže – příslušné telefonní číslo probíhá na obrazovce v závěru vysílání pořadu, ne však každého, ale jen v období, kdy mají tvůrci pořadu zájem o nové soutěžící.
Co následuje, Zany ? Konkurs ? Vyplňuje se nějaký vstupní znalostní test nebo něco podobného ?

Moje účast spadá zrovna do období, kdy žádný telefon na obrazovce neroloval, v obou případech jsem se přihlásil z vlastní iniciativy bez návaznosti na vyhlášení konkursu. V obou přihláškách je vidět posun ve způsobu komunikace – v roce 94, kdy jsem se hlásil poprvé, jsem hezky napsal dopis, strčil ho do obálky a šup s ním do schránky. Podruhé už stačilo naťukat na klávesnici pár vět, napsat mailovou adresu, kliknout na odeslat a bylo hotovo…
Ta druhá přihláška byl spíš takový opatrný dotaz, kamarádi a známí do mě občas hučeli, ať to zkusím znovu, já si ale nebyl vůbec jistý, jestli je to možné, slyšel jsem sice nějaké zvěsti o intervalu pěti let, ale to bylo všechno kdoví z kolikáté ruky. Takže jsem vznesl dotaz, zda je možné se opakovaně přihlásit, a ono to šlo.
Reakcí na přihlášku je informace o jejím přijetí s tím, že až bude rozhodnuto o termínu konkursu, dostaneme pozvánku. První konkurs se konal v létě 94 ještě ve staré budově v Jindřišské ulici v Praze (na té kdysi známé adrese „Jindřišská 16, tři jedničky padesát“). Druhý konkurs o šest let později, 13.6.2000, byl již v nové budově ČT na Kavčích horách. Ten byl pro mě zpestřený i tím, že jsem na něj vyrážel rovnou z práce po noční směně. I mezi oběma konkursy byly rozdíly, především v počtu účastníků. Možná je to jen subjektivní dojem, ale řekl bych, že podruhé nás bylo mnohem méně, mohli mít ovšem účastníky rozvržené do více dní.
První částí konkursu je nenáročný testík s několika otázkami na všechna možná historická témata. Po testu následuje individuální pohovor s panem Ulmem, který se ptá na koníčky, práci a pár dalších obecností přibližně ve stylu informace o soutěžících v úvodu Anežky. Namátkově také vybere nějaké otázky z testu, a malinko je rozebere včetně eventuelních chybných odpovědí.
A ještě jedna neznámá věc – na každé kolo je přizván i jeden náhradník, pro případ nějakého zádrhele jako třeba náhlá nemoc soutěžícího atd. Ten tam pak může zůstat po zahájení natáčení, kdy už ho není potřeba, celé dva dny a vychutnávat si atmosféru hezky v klidu, bez nervů a trémy soutěžících. Mohlo by se zdát, že je to k němu nespravedlivé, ale není tomu tak, tento náhradník je obvykle pozván hned na následující natáčení jako regulérní soutěžící.

Kdy se zájemce dozví, že byl vybrán pro účast na natáčení ? Věděl jsi předem, na kterém objektu se bude díl natáčet ? Dá se na to dopředu připravit ?

Ta informace přichází ve dvou várkách – nejprve jen pár dní po konkursu přijde vyjádření, zda byl uchazeč úspěšný či nikoliv. S delším časovým odstupem poté přijde přímo výzva s konkrétním termínem a místem, kde se bude natáčet. Doba na přípravu ovšem nebyla příliš dlouhá, odhadem to byl tak týden či dva. Takže na nějakou hodně hlubokou přípravu to není, zvlášť u míst s bohatou historií, kde člověk neví, na co se zaměřit. To u mě bylo v obou případech. Poprvé Plzeň jako královské město s mnoha zajímavými obdobími, která by se mohla stát předmětem otázek autorů. A podruhé u Karlštejna ani nemluvě. Nezbývá než se ponořit do moudrých knih, pokusit se vstřebat maximum informací a především z nich vybrat ty, které by snad mohly být užitečné. Karlštejn se studoval lehce, především jsem věděl, do čeho jdu, navíc je to místo přesně podle mého gusta. V Plzni to bylo horší, historie měst mě nikdy příliš netáhla a pivovary a vaření (a v mém případě ani konzumace) piva už vůbec ne. Další pořad se tenkrát točil v Národní knihovně v Klementinu, to by bylo jiné kafe…

Mohl sis vybrat z několika termínů ?

Jak už jsem řekl, doba mezi pozvánkou a vlastním natáčení nebyla příliš dlouhá, takže by nejspíš byla možnost třeba odříct a dostat pozvánku na jiný termín, nevím, nezkoušel jsem to.

Pokud je zájemce z okrajových částí republiky, dostane pokyn, aby se dostavil přímo na místo natáčení, nebo se společně vyjíždí z Prahy ?

V obou případech byl sraz a společný odjezd od televize z Kavčích hor, ale všechno záleží na dohodě, asi by nikoho nehnali zbytečně do Prahy, pokud by to měl z domu blíž.

Jak dlouho trvá natočení jednoho soutěžního dílu ? Natáčí se ve všední dny nebo o víkendu ?

Natáčení trvá dva dny, v obou případech to bylo pondělí a úterý, snad aby se příliš neomezoval běžný provoz památky. Proto se taky jede naplno od rána do večera.

Natáčí se jednotlivá soutěžní kola a v tom pořadí, v jakém je vidíme na obrazovce, nebo se natočí zvlášť doprovodné scénky, zvlášť soutěžní části a výsledek je produktem střižny ? Točí se „naostro“ nebo je možné některé části opakovaně „přetočit“ ?

Soutěžní otázky samotné se samozřejmě natáčí v pořadí, v jakém pak jsou vysílány, ostatní doprovodné scény pak podle toho, jak to vyjde, především s ohledem na časové možnosti účinkujících herců. Často se kupříkladu stává, že mistra pregéře i půlku pořadu nevidíme, když je v rámci scénáře třeba opečováván služtičkami v kuchyni po nějakém namáhavém výkonu (namátkou například vlečení kočáru se soutěžícími na Opočně). Obrazy, kde je ho potřeba, se natočí najednou hned první den a herec se může věnovat svým povinnostem v divadle či jinde.
U některých scén, kde nás nebylo zapotřebí, jsme nemuseli být, ale mohli jsme přihlížet, od jiných jsme byli striktně vyloučeni – to v případě, že by nám mohla napovědět něco k následující otázce.
Přetáčet se samozřejmě dá, není to nic neobvyklého. Každou scénu si „rejža“ přehraje na monitoru a pokud se mu něco nezdá, nechá ji sjet znovu. Takto se řeší dokonce i samotné otázky. Nám se to stalo v Plzni hned u úvodní otázky, kdy byl nějaký technický problém s osvětlením či zvukem. Celý dlouhý obraz, který nešlo kvůli pravidlům přerušit, se musel natáčet znovu. Každého určitě napadne, co je v takovém případě s dobrými či špatnými odpověďmi – filuty musím zklamat, i to se nám tehdy v Plzni stalo a je na to pamatováno. Kdo odpoví napoprvé špatně, musí tak ke své velké lítosti udělat i napodruhé.

Dostanou se soutěžící i do míst veřejnosti obvykle nedostupných ?

To je asi dost individuální podle objektu, okamžité situace a v neposlední řadě podle ochoty domorodců patřících k objektu vzít svazek klíčů a vyrazit s vámi.
Pokud se v takových místech natáčí, tak je to jasné. V Plzni to bylo z několika důvodů špatné. Jak už bylo uvedeno, natáčelo se v Pivovarském muzeu, které je umístěno v prostorách měšťanského domu a sklepech pod ním. Samotné muzeum tedy nemá moc místa a když tam navíc vtrhl televizní štáb, bylo nám tam všem dost těsno. Pomalu každý obraz se natáčel v jiné místnosti, neustále se po úzkých chodbách stěhovaly nějaké reflektory, mikrofony, kabely a další filmařské propriety… Většinu času jsme tam tenkrát strávili zavření v jakési kanceláři. No, možnost dostat se na nějaká utajená místa by asi byla, ale přiznám se bez mučení – mě jako abstinenta pivo, pivovarnictví a vše co je s tím spojené nijak neoslovuje, takže jsem se po takové možnosti ani nepídil.
Na Karlštejně byla situace zcela jiná, tam je dost místa na všechno. Za celé dva dny jsme měli spoustu volného času, které každý trávil různě. Já tam jel čerstvě vybaven digitálním aparátem s cílem prolézt vše, co půjde. Tak to také dopadlo, zatímco se někteří soutěžící vyhřívali na nádvoří v podzimním sluníčku, já jsem ještě s jednou sličnou dívčinou, která nám potom všem natrhla triko a vyhrála, vyrážel na spanilé výpravy podle zásady „co není zamčené, tam se může“. Díky tomu jsem se dostal i do některých míst, kde se později natáčelo, a mohl si je vyfotit ještě bez změti kabelů, stojanů s reflektory a dalších nadbytečných věcí. Náš pořad byl z Karlštejna již druhý, takže některé zajímavé interiéry se na obrazovku již nedostaly. My jsme natáčeli především v prvním patře císařského paláce, kaplích P. Marie a sv. Kateřiny v malé věži a závěrečné záběry v dobové kanceláři architekta Mockera ve velké věži. Nejvíce si ovšem cením sólo prohlídky kaple svatého Kříže ve velké věži, do které jsme si uzmuli průvodce se svazkem klíčů. Ta sice je pro návštěvníky přístupná, musí se však dlouho dopředu objednávat. Navíc se tam běžně nesmí fotit a standardní prohlídka je určitě mnohem kratší než doba, kterou jsme tam mohli strávit my. Lituji jen jednoho – svůj foťák jsem tehdy měl jen krátce a ještě jsem s ním skoro neuměl fotit, dnes už by ty fotky dopadly mnohem lépe.

Mince získané za správné odpovědi zůstávají soutěžícím na památku. Jsou opravdu stříbrné a zlaté ?

Ano, mince jsou opravdu vyraženy ze zmíněných kovů. Z jedné strany je profil svaté Anežky, z druhé strany známé logo televize. Jejich numismatická hodnota nejspíš o mnoho nepřesahuje cenu kovu, to jakou má cenu pro nás je ovšem něco jiného. A jen pro upřesnění – v průběhu soutěže pregéř rozděluje jen filmařské náhražky nebo předání mince jen simuluje, skutečné mince jsou paní produkční vydány proti podpisu až po skončení natáčení. Výjimku tvoří zlatý, který pan Eben vítězi opravdu předá přímo v záběru stejně jako knižní odměnu.

Existuje nějaké omezení pro účast v soutěži – věk, povolání (např. související s historií), počet účastí v Anežce nebo něco jiného ?

O žádném omezení nevím, zrovna při jedné z nedávných repríz soutěžil mladíček snad ještě ze základní školy, s námi v Plzni byla šarmantní paní dobře s osmi křížky. Pokud se dobře pamatuji, tak byla emeritní archivářka nebo něco takového. Ono dělat omezení podle profese by šlo asi dost těžko, kdo by to asi vybíral, to by museli být na černé listině i učitelé, možná knihovníci…. Všechno je záležitost individuálního výběru tvůrčího týmu, ve kterém ani nejsou úplně nejdůležitější výsledky vstupních testů.

Odrazila se technická stránka natáčení na soustředění účinkujících?

Nepamatuji si, že by to na nás mělo nějaký vliv, všichni k nám vždy byli maximálně vstřícní a snažili se, abychom se cítili dobře. Některá omezení už jsem zmínil v případě plzeňského natáčení, ale vždy byla podána tak, aby se nás co nejméně dotkla.

Dá se při této soutěži taktizovat? Udělal bys dneska něco jinak?

Taktizovat ani snad ne, tady buď víš, nebo nevíš, hop nebo trop. V soutěžích, kde jde o velké peníze je to asi něco jiného, ale v Anežce buď vyhraješ, nebo ne, není nic mezi tím, já si ani nepamatuji, jaké bylo pořadí na dalších místech, to v tu chvíli nebylo důležité.

A ještě jedna otázka : Jsou veškeré náklady související s účinkováním v soutěži hrazeny Českou televizí nebo si účastník musí něco zaplatit sám ? Myslím tím náklady na dopravu, stravování, případně nocleh ap.

To je zrovna věc, kterou si už nevybavuji tak úplně přesně. Jestli se nepletu, tak jsme si sami platili cestu a večeři? Ubytování včetně snídaně a oběd šlo na účet televize.

Děkuji Ti za informace, Zany, a při dalším soutěžním klání Ti budeme společně držet palce. :o)
Zajímají Vás podrobnosti ? Nenašli jste odpověď na Vaši otázku ? Napište nám své dotazy a Zany je ochotně zodpoví v některém z příštích článků.