Od Mojmíra I. po Karla I.: Panovníci Moravy a českých zemí v průběhu jedenácti století

Jak číst historické údaje

Pro použití v historickém časopise je nutné rozlišovat mezi doloženým faktem a historickou rekonstrukcí.

• cca označuje přibližný rok, který nelze bezpečně stanovit.

• ? označuje neznámý nebo sporný údaj.

• Více období vlády znamená, že se panovník na trůn opakovaně vracel.

• U vládců, jejichž legitimita byla sporná, je tato skutečnost výslovně uvedena.

Zvlášť důležitá je otázka úplnosti. Vedle panovníků českého státu existovala také moravská údělní knížata v Brně, Olomouci a Znojmě a samostatní moravští markraběcí držitelé úřadu. Ti nejsou totožní s českými panovníky, takže pro skutečně úplný soupis všech moravských a českých vládců by museli tvořit samostatnou část.

Nejstarší období navíc neumožňuje sestavit seznam se zcela přesnými daty narození, úmrtí a vlády. Tam, kde se písemné prameny rozcházejí nebo chybějí, je správnější nejistotu přiznat.

I. Velkomoravští panovníci (9.–počátek 10. století)

1. Mojmír I.

Život: datum narození neznámé – zemřel pravděpodobně roku 846

Vláda: přibližně 830–846

Mojmír I. je prvním písemnými prameny doloženým panovníkem moravského mocenského centra a zakladatelem dynastie nazývané Mojmírovci. Kolem roku 833 vypudil nitranského knížete Pribinu, čímž rozšířil svou moc také do oblasti Nitry.

2. Rostislav

Život: datum narození neznámé – zemřel po roce 870

Vláda: 846–870

Rostislav požádal byzantského císaře Michaela III. o vyslání učitelů křesťanství, což vedlo roku 863 k příchodu Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu. Roku 870 byl zajat Franky, odsouzen a oslepen; další osudy po jeho uvěznění nejsou bezpečně známy.

3. Slavomír

Život: data narození a úmrtí neznámá

Vláda: krátce roku 871

Slavomír byl podle fuldských análů příbuzným moravského vládnoucího rodu a původně působil jako kněz. Moravané jej roku 871 postavili do čela odporu proti franské nadvládě, když se domnívali, že Svatopluk zahynul.

4. Svatopluk I.

Život: datum narození neznámé – 894

Vláda: 871–894, s mocenskými změnami na počátku období

Za Svatopluka dosáhla Velká Morava největšího územního a politického rozmachu. Roku 880 vydal papež Jan VIII. bulu Industriae tuae, která upravovala církevní poměry na Moravě a potvrzovala Metodějovo arcibiskupské postavení.

5. Mojmír II.

Život: data narození a úmrtí neznámá

Vláda: od 894, doložen ještě na počátku 10. století; konečný rok vlády nejistý

Mojmír II. nastoupil po smrti svého otce Svatopluka I. a musel čelit vnitrodynastickým sporům i rostoucímu tlaku okolních mocností. Za jeho vlády se velkomoravská mocenská struktura postupně rozpadala a její další existence přestala být v písemných pramenech bezpečně doložitelná.

Pramenná poznámka: Svatopluk II. je doložen jako samostatně politicky působící člen mojmírovské dynastie a soupeř Mojmíra II., nikoli však jednoznačně jako nejvyšší vládce celé Velké Moravy. Bývá proto uváděn zvlášť mezi regionálními či soupeřícími knížaty. Rok 906 nebo 907 jako přesné datum zániku Velké Moravy nelze považovat za bezvýhradně prokázaný.

Základní chronologii potvrzuje historický přehled Jana Škvrňáka; události kolem Slavomíra zachycují také dobové Fuldské anály dochované v edici Magnae Moraviae Fontes Historici.

II. Přemyslovská knížata (9.–12. století)

6. Bořivoj I.

Život: přibližně 852/855–888/889

Vláda: zpravidla kladena do 70.–80. let 9. století; přesné vymezení nejisté

Bořivoj I. je prvním historicky doloženým českým knížetem z rodu Přemyslovců. Podle Kristiánovy legendy přijal křest na Moravě od arcibiskupa Metoděje, přestože jednotlivé podrobnosti této tradice nejsou nezávisle potvrzeny.

7. Spytihněv I.

Život: přibližně 875–915

Vláda: přibližně 894–915

Spytihněv I. byl synem Bořivoje I. a Ludmily a podílel se na upevňování přemyslovské moci ve středních Čechách. Roku 895 se spolu s dalšími českými předáky dostavil do Řezna, kde uznal svrchovanost východofranského krále Arnulfa.

8. Vratislav I.

Život: přibližně 888–921

Vláda: 915–921

Vratislav I. byl otcem knížete Václava a jeho bratra Boleslava I. Je spojován se založením baziliky svatého Jiří na Pražském hradě, která se později stala významným přemyslovským pohřebištěm.

9. Václav I. (svatý Václav)

Život: narozen patrně na počátku 10. století – zemřel roku 935, podle části bádání 929

Vláda: přibližně 921–935, případně do 929

Václav byl zavražděn ve Staré Boleslavi při konfliktu spojeném s jeho bratrem Boleslavem. Jeho posmrtný kult z něj učinil hlavního českého zemského patrona a jednu z ústředních postav české státní tradice.

10. Boleslav I.

Život: datum narození neznámé – zemřel 967 nebo 972

Vláda: 935, případně 929 – 967/972

Boleslav I. významně rozšířil přemyslovské panství a vytvořil pevnější mocenské i hospodářské základy raného českého státu. Roku 955 se jeho vojsko účastnilo vítězství nad Maďary v souvislosti s bitvou na řece Lechu.

11. Boleslav II.

Život: narození neznámé – 999

Vláda: přibližně 967/972–999

Za Boleslava II. vzniklo roku 973 pražské biskupství, což představovalo zásadní krok ve vývoji české církevní organizace. Do jeho vlády spadá také vyvraždění Slavníkovců na Libici roku 995, přičemž míra knížecí osobní odpovědnosti za tento čin není bezpečně doložena.

12. Boleslav III.

Život: datum narození neznámé – zemřel po roce 1003, tradičně uváděn rok 1037

Vláda: 999–1002 a krátce 1003

Boleslav III. se během své vlády dostal do ostrých konfliktů s vlastními příbuznými a částí české aristokracie. Při druhém pokusu o udržení moci byl roku 1003 svržen a uvězněn polským knížetem Boleslavem Chrabrým.

13. Vladivoj

Život: narození neznámé – 1003

Vláda: 1002–1003

Vladivoj získal český knížecí stolec během dynastické krize po sesazení Boleslava III. Roku 1002 přijal Čechy v léno od římského krále Jindřicha II., což mělo zásadní význam pro vztahy českého knížectví k říši.

14. Jaromír

Život: narození neznámé – 1035

Vláda: 1003, 1004–1012, 1033–1034

Jaromír se během bouřlivých zápasů o přemyslovský trůn opakovaně dostal k moci a byl z ní opět odstraněn. Jeho bratr Oldřich jej nechal oslepit, čímž se Jaromír stal jedním z výrazných příkladů tvrdých dynastických sporů raného středověku.

15. Boleslav Chrabrý

Život: 966/967–1025

Vláda v Čechách: 1003–1004

Polský panovník Boleslav Chrabrý krátce ovládl Prahu a zasáhl do zápasu Přemyslovců o český trůn. Roku 1025 se stal prvním korunovaným polským králem, ačkoli jeho vláda v Čechách skončila více než dvě desetiletí předtím.

16. Oldřich

Život: datum narození neznámé – 1034

Vláda: 1012–1033 a krátce 1034

Oldřich za své vlády obnovil přemyslovskou kontrolu nad Moravou, která předtím byla pod polským vlivem. Jeho syn Břetislav, narozený ze vztahu s Boženou, se stal pokračovatelem přemyslovské dynastie.

17. Břetislav I.

Život: přibližně 1002/1005–1055

Vláda: 1034/1035–1055

Břetislav I. roku 1039 podnikl úspěšnou výpravu do Polska, během níž byly do Prahy přeneseny ostatky svatého Vojtěcha. V závěru života formuloval nástupnické uspořádání, které je tradičně spojováno s principem seniorátu, tedy předností nejstaršího člena rodu.

18. Spytihněv II.

Život: 1031–1061

Vláda: 1055–1061

Spytihněv II. usiloval o upevnění centrální knížecí moci a zasahoval do postavení svých bratří na Moravě. Za jeho vlády začala rozsáhlá přestavba svatovítského kostela na Pražském hradě.

19. Vratislav II.

Život: datum narození neznámé – 1092

Vláda: 1061–1092; královský titul od roku 1085

Vratislav II. získal roku 1085 od císaře Jindřicha IV. královský titul jako první český panovník, avšak pouze pro svou osobu, nikoli dědičně. Za jeho vlády se významným panovnickým sídlem stal Vyšehrad, kde vznikla také samostatná kapitula.

20. Konrád I. Brněnský

Život: přibližně 1035–1092

Vláda v Čechách: 1092

Konrád I. pocházel z moravské větve Přemyslovců a před nástupem na pražský stolec vládl v brněnském údělu. České knížectví převzal po smrti svého bratra Vratislava II., ale sám zemřel ještě během roku 1092.

21. Břetislav II.

Život: přibližně 1060–1100

Vláda: 1092–1100

Břetislav II. podnikal zásahy proti přetrvávajícím pohanským zvyklostem a usiloval o upevnění křesťanské praxe v českém knížectví. Roku 1100 byl zavražděn při návratu z lovu u Zbečna.

22. Bořivoj II.

Život: přibližně 1064–1124

Vláda: 1100–1107 a 1117–1120

Bořivoj II. čelil opakovaným nárokům dalších Přemyslovců na knížecí stolec a několikrát přišel o moc. Do jeho vlády spadá účast českého vojska na tažení římského krále Jindřicha V. do Polska roku 1109.

23. Svatopluk Olomoucký

Život: datum narození neznámé – 1109

Vláda: 1107–1109

Svatopluk pocházel z olomoucké větve Přemyslovců a českého knížecího stolce dosáhl po svržení Bořivoje II. Roku 1108 nechal v Čechách vyvraždit příslušníky významného rodu Vršovců a následujícího roku byl během vojenského tažení zavražděn.

24. Vladislav I.

Život: přibližně 1070–1125

Vláda: 1109–1117 a 1120–1125

Vladislav I. byl synem prvního českého krále Vratislava II. a svůj nárok na vládu musel prosazovat v konfliktech s dalšími členy rodu. Za jeho vlády byl roku 1115 založen kladrubský benediktinský klášter.

25. Soběslav I.

Život: přibližně 1090–1140

Vláda: 1125–1140

Soběslav I. porazil roku 1126 u Chlumce vojsko římského krále Lothara III. a zajal několik významných představitelů říšské šlechty. V témže období nechal výrazně opevnit Pražský hrad a posílil obranný systém českého knížectví.

26. Vladislav II.

Život: přibližně 1110–1174

Vláda: 1140–1172; králem od roku 1158

Vladislav II. získal roku 1158 od císaře Fridricha Barbarossy královskou hodnost za podporu jeho italského tažení. Za jeho vlády vznikl v Praze kamenný Juditin most, předchůdce dnešního Karlova mostu.

27. Bedřich

Život: přibližně 1142–1189

Vláda: 1172–1173 a 1178–1189

Bedřich byl synem Vladislava II. a dlouhodobě zápasil o vládu s ostatními Přemyslovci. Roku 1182 za jeho vlády císař Fridrich Barbarossa povýšil Moravu na markrabství a oddělil její postavení od přímé knížecí správy v Čechách.

28. Soběslav II.

Život: přibližně 1128–1180

Vláda: 1173–1178

Soběslav II. získal přezdívku „kníže selský“, která souvisí s jeho obrazem v pozdějším dějepisectví. Po sporech s římským císařem a domácími odpůrci ztratil roku 1178 český knížecí stolec.

29. Konrád II. Ota

Život: přibližně 1135–1191

Vláda v Čechách: 1189–1191; moravský markrabě od roku 1182

Konrád II. Ota nejprve ovládal významnou část Moravy a stal se jejím prvním markrabětem. Roku 1189 vydal takzvaná Statuta Konráda Oty, známá jako nejstarší dochovaná souvislá formulace některých zemských právních obyčejů.

30. Václav II. (kníže)

Život: přibližně 1137–1192

Vláda: 1191–1192

Václav II. byl synem knížete Soběslava I. a představitelem soběslavské větve Přemyslovců. Na pražském stolci se udržel jen krátce, protože jej roku 1192 vystřídal Přemysl Otakar I.

31. Přemysl Otakar I.

Život: přibližně 1155–1230

Vláda: 1192–1193 a 1197–1230; králem od roku 1198

Přemysl Otakar I. dosáhl trvalého uznání dědičného královského postavení českých panovníků, které významně stvrdila Zlatá bula sicilská z roku 1212. Za jeho vlády také začal rychleji růst význam městského osídlení a prohlubovaly se vazby českého království na říšskou politiku.

32. Jindřich Břetislav

Život: datum narození neznámé – 1197

Vláda: 1193–1197

Jindřich Břetislav spojoval úřad pražského biskupa s vládou českého knížete, což z něj činí mimořádnou osobnost přemyslovských dějin. Knížecí moc získal za podpory císaře Jindřicha VI. a vládl až do své smrti.

33. Vladislav Jindřich

Život: přibližně 1160–1222

Vláda v Čechách: krátce roku 1197; moravský markrabě 1197–1222

Vladislav Jindřich se v prosinci 1197 vzdal českého knížecího stolce ve prospěch svého bratra Přemysla Otakara I. Následně spravoval Moravu jako markrabě, čímž přispěl ke stabilizaci vztahů mezi oběma zeměmi.

Chronologické pořadí přemyslovských knížat bylo porovnáno se soupisem českých panovníků, zejména u opakovaných a krátkodobých vlád.

III. Přemyslovští králové (1230–1306)

34. Václav I.

Život: přibližně 1205–1253

Vláda: 1230–1253

Václav I. podpořil rozvoj královských měst a upevňování královské správy v českých zemích. Během jeho vlády došlo k ostrému konfliktu se synem Přemyslem Otakarem, jenž se roku 1248 postavil do čela odboje části šlechty.

35. Přemysl Otakar II.

Život: přibližně 1233–1278

Vláda: 1253–1278

Přemysl Otakar II., známý jako „král železný a zlatý“, rozšířil svou moc do Rakouska, Štýrska, Korutan a Kraňska. Dne 26. srpna 1278 padl v bitvě na Moravském poli proti vojskům Rudolfa I. Habsburského a jeho spojenců.

36. Václav II.

Život: 1271–1305

Vláda: 1278–1305; samostatná vláda od roku 1283

Václav II. provedl roku 1300 významnou měnovou reformu a zavedl pražský groš, jednu z nejvýznamnějších středověkých stříbrných mincí. Ve stejném roce byl korunován polským králem, čímž spojil českou a polskou korunu ve své osobě.

37. Václav III.

Život: 1289–1306

Vláda: 1305–1306

Václav III. byl posledním českým králem z přemyslovské dynastie v mužské linii. Dne 4. srpna 1306 byl zavražděn v Olomouci, přičemž totožnost pachatele nebyla nikdy spolehlivě prokázána.

Zánik přemyslovské mužské linie otevřel období zápasů o český trůn. Jeho následky zasáhly politické poměry v celém středoevropském prostoru.

IV. Zápas o českou korunu a vláda Lucemburků (1306–1437)

38. Jindřich Korutanský

Život: přibližně 1265–1335

Vláda: krátce 1306 a 1307–1310

Jindřich Korutanský získal nárok na český trůn díky manželství s Annou Přemyslovnou, dcerou Václava II. Jeho postavení bylo dlouhodobě nestabilní a roku 1310 musel ustoupit Janu Lucemburskému.

39. Rudolf I. Habsburský

Život: přibližně 1281–1307

Vláda: 1306–1307

Rudolf Habsburský se ujal české vlády s podporou svého otce, římského krále Albrechta I. Zemřel roku 1307 během vojenského tažení proti odpůrcům své vlády u Horažďovic.

40. Jan Lucemburský

Život: 1296–1346

Vláda: 1310–1346

Jan Lucemburský získal český trůn sňatkem s Eliškou Přemyslovnou a vojenským prosazením své vlády v Praze. Dne 26. srpna 1346 padl v bitvě u Kresčaku, v níž bojoval na francouzské straně proti Angličanům.

41. Karel IV.

Život: 1316–1378

Vláda v Čechách: 1346–1378

Karel IV. založil roku 1348 pražskou univerzitu, první univerzitu ve střední Evropě na sever od Alp a východ od Paříže. Za jeho vlády vznikalo pražské Nové Město, budoval se Karlův most a hrad Karlštejn a české království se stalo významným centrem římské říše.

42. Václav IV.

Život: 1361–1419

Vláda v Čechách: 1378–1419

Václav IV. čelil vleklým konfliktům s vysokou šlechtou i církevními představiteli a roku 1400 byl sesazen z hodnosti římského krále. Za jeho vlády zesílilo české reformní hnutí spojené s Janem Husem, jehož odsouzení a upálení roku 1415 vyvolalo v českých zemích hlubokou krizi.

43. Zikmund Lucemburský

Život: 1368–1437

Nárok na český trůn: od roku 1419; korunován 1420, fakticky přijat v Čechách roku 1436

Zikmund Lucemburský byl významným účastníkem kostnického koncilu, na němž byl odsouzen Jan Hus. Přestože byl českým králem korunován již roku 1420, rozsáhlý odpor husitského hnutí mu dlouho znemožňoval vykonávat v Čechách účinnou vládu.

Poznámka: U Zikmunda je nezbytné rozlišit dědický nárok, korunovaci a faktické uznání vlády. Uvést jednoduše roky 1419–1437 bez vysvětlení by mohlo být pro odborný text zavádějící.

V. Habsburkové, Jiří z Poděbrad a Jagellonci (1437–1526)

44. Albrecht II. Habsburský

Život: 1397–1439

Vláda: 1437/1438–1439

Albrecht Habsburský byl zetěm Zikmunda Lucemburského a po jeho smrti získal českou a uherskou královskou korunu. Jeho krátkou vládu ukončila smrt během vojenských příprav proti osmanskému nebezpečí v Uhrách.

45. Ladislav Pohrobek

Život: 1440–1457

Dědický nárok od narození; korunován českým králem roku 1453

Ladislav se narodil až po smrti svého otce Albrechta II., a proto získal přízvisko Pohrobek. Zemřel v Praze roku 1457 ve věku sedmnácti let, přičemž dnešní historické a lékařské poznatky odmítají starší obvinění Jiřího z Poděbrad z jeho otravy.

46. Jiří z Poděbrad

Život: 1420–1471

Vláda: 1458–1471

Jiří z Poděbrad se stal českým králem volbou českých stavů, nikoli na základě příslušnosti k předchozí vládnoucí dynastii. Jeho diplomatický projekt všeobecné mírové organizace evropských křesťanských panovníků patří k pozoruhodným pokusům o vytvoření systému kolektivního řešení konfliktů.

47. Matyáš Korvín

Život: 1443–1490

Český protikrál: 1469–1490

Matyáš Korvín byl roku 1469 zvolen českým králem částí katolických stavů v Olomouci, zatímco Jiří z Poděbrad nadále vládl v Čechách. Po roce 1471 soupeřil o českou korunu s Vladislavem Jagellonským a ovládal Moravu, Slezsko a Lužice.

48. Vladislav II. Jagellonský

Život: 1456–1516

Vláda: 1471–1516

Vladislav II. Jagellonský byl roku 1471 zvolen českým králem, ale teprve dohody s Matyášem Korvínem upravily rozdělení moci mezi soupeřícími panovníky. S jeho dobou je spojena výstavba monumentálního Vladislavského sálu na Pražském hradě, významné památky pozdní gotiky.

49. Ludvík Jagellonský

Život: 1506–1526

Vláda: 1516–1526

Ludvík Jagellonský zdědil českou a uherskou korunu jako nezletilý po smrti svého otce Vladislava II. Roku 1526 zahynul po porážce uherského vojska od Osmanů v bitvě u Moháče, čímž vymřela česko-uherská větev Jagellonců po meči.

Poznámka: V období 1469–1490 existovaly konkurenční nároky na českou korunu. Matyáše Korvína proto nelze z přehledu bez vysvětlení vypustit, zvláště při zpracování moravských dějin.

VI. Habsburkové na českém trůně (1526–1740)

50. Ferdinand I. Habsburský

Život: 1503–1564

Vláda: 1526–1564

Ferdinand I. byl po smrti Ludvíka Jagellonského zvolen českým králem a položil základ dlouhodobé vlády Habsburků v českých zemích. Roku 1547 potlačil stavovský odboj a následně omezil některé politické pravomoci měst i stavů.

51. Maxmilián II.

Život: 1527–1576

Vláda: 1564–1576

Maxmilián II. se v náboženské politice projevoval větší mírou kompromisu než řada jiných habsburských panovníků. Roku 1575 mu čeští nekatoličtí stavové předložili Českou konfesi, jejíž zásady ústně přislíbil respektovat.

52. Rudolf II.

Život: 1552–1612

Vláda: 1576–1611

Rudolf II. přenesl své císařské sídlo do Prahy, která se za jeho vlády stala významným evropským centrem umění, astronomie a přírodovědného bádání. Roku 1609 vydal Rudolfův majestát, jenž zaručoval rozsáhlé náboženské svobody českým stavům.

53. Matyáš Habsburský

Život: 1557–1619

Vláda: 1611–1619

Matyáš získal českou korunu po dlouhých mocenských sporech se svým bratrem Rudolfem II. Během jeho vlády došlo roku 1618 k druhé pražské defenestraci, která odstartovala české stavovské povstání a stala se jedním z počátečních konfliktů třicetileté války.

54. Ferdinand II.

Život: 1578–1637 Vláda: 1617–1619 a po porážce stavovského povstání 1620–1637

Ferdinand II. byl roku 1619 českými stavy sesazen, ale po vítězství císařských vojsk v bitvě na Bílé hoře roku 1620 obnovil svou moc. Roku 1627 vydal Obnovené zřízení zemské, které posílilo postavení panovníka a stanovilo dědičnost české koruny v habsburském rodě.

55. Fridrich Falcký

Život: 1596–1632

Vláda: 1619–1620

Fridrich Falcký byl českými stavy zvolen králem po sesazení Ferdinanda II. Jeho krátká vláda skončila po porážce stavovského vojska na Bílé hoře dne 8. listopadu 1620 a vynesla mu přízvisko „zimní král“.

56. Ferdinand III.

Život: 1608–1657

Vláda: 1637–1657

Ferdinand III. převzal vládu v době pokračující třicetileté války a podílel se na diplomatických jednáních vedoucích k jejímu ukončení. Vestfálský mír z roku 1648 zásadně proměnil mocenské vztahy v Evropě, aniž by obnovil předbělohorské poměry v českých zemích.

57. Ferdinand IV.

Život: 1633–1654

Vláda jako korunovaný český král: 1646–1654, za života svého otce Ferdinanda III.

Ferdinand IV. byl roku 1646 korunován českým králem, přestože jeho otec nadále vykonával vlastní panovnickou vládu. Zemřel na neštovice v pouhých dvaceti letech a nikdy se nestal samostatně vládnoucím císařem.

58. Leopold I.

Život: 1640–1705

Vláda: 1657–1705

Leopold I. vládl téměř pět desetiletí a jeho panování bylo poznamenáno dlouhými válkami s Osmanskou říší a Francií. Za jeho vlády byl roku 1683 odražen osmanský útok na Vídeň, což výrazně změnilo další vývoj střední Evropy.

59. Josef I.

Život: 1678–1711

Vláda: 1705–1711

Josef I. pokračoval ve válce o španělské dědictví a podporoval opatření směřující k účinnější správě habsburské monarchie. Zemřel roku 1711 na neštovice, aniž zanechal mužského potomka, který by jej mohl vystřídat.

60. Karel VI.

Život: 1685–1740

Vláda: 1711–1740

Karel VI. vydal roku 1713 pragmatickou sankci, jejímž cílem bylo zajistit nedělitelnost habsburských držav a umožnit ženské následnictví. Jeho úsilí o mezinárodní uznání tohoto dokumentu nakonec nezabránilo válečnému konfliktu po jeho smrti.

Chronologie této části je doložena seznamy českých králů a korunovačními záznamy; posledně jmenované potvrzují mimo jiné korunovaci Ferdinanda IV. za života jeho otce.

VII. Marie Terezie a poslední habsbursko-lotrinští panovníci (1740–1918)

61. Karel Albrecht Bavorský (Karel VII. jako císař)

Život: 1697–1745

Nárok na českou korunu: 1741–1742 jako soupeř Marie Terezie

Bavorský kurfiřt Karel Albrecht obsadil během války o rakouské dědictví Prahu a v prosinci 1741 přijal hold části českých stavů jako český král. Jeho nárok však nebyl trvale prosazen a habsburská vojska získala Prahu zpět roku 1742.

62. Marie Terezie

Život: 1717–1780

Vláda: 1740–1780

Marie Terezie zahájila rozsáhlé správní, daňové a vojenské reformy, které proměnily fungování habsburské monarchie. Roku 1774 byl vydán všeobecný školní řád, jenž položil základ státem organizovanému elementárnímu školství v rakouských dědičných zemích včetně českých zemí.

63. Josef II.

Život: 1741–1790

Vláda: 1780–1790 jako samostatný panovník; spoluvládcem od roku 1765

Josef II. vydal roku 1781 toleranční patent, který umožnil omezené náboženské svobody vybraným nekatolickým vyznáním. V témže roce přijal opatření označované jako patent o zrušení nevolnictví, které odstranilo některé formy osobní závislosti poddaných na vrchnosti, nikoli však robotní povinnosti.

64. Leopold II.

Život: 1747–1792

Vláda: 1790–1792

Leopold II. se po smrti svého bratra Josefa II. snažil uklidnit napětí vyvolané reformami a politickými konflikty uvnitř monarchie. Roku 1791 byl v Praze korunován českým králem, přičemž korunovace se stala významnou společenskou a politickou událostí.

65. František I. (jako římský císař František II.)

Život: 1768–1835

Vláda v českých zemích: 1792–1835

František byl posledním císařem Svaté říše římské, jejíž císařské koruny se vzdal roku 1806 pod tlakem napoleonských válek. Již roku 1804 přijal titul rakouského císaře, čímž vytvořil nový titulární rámec habsburské monarchie.

66. Ferdinand V. Dobrotivý

Život: 1793–1875

Vláda: 1835–1848

Ferdinand V. byl roku 1836 v Praze korunován českým králem a stal se posledním panovníkem, který tuto korunovaci skutečně podstoupil. V prosinci 1848 během revolučních událostí abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I.

67. František Josef I.

Život: 1830–1916

Vláda: 1848–1916

František Josef I. vládl téměř 68 let a během jeho panování prošly české země prudkou industrializací a výraznými politickými i národnostními změnami. Roku 1867 vzniklo rakousko-uherské soustátí, avšak české požadavky na obdobné státoprávní vyrovnání nebyly naplněny.

68. Karel I. (jako český král Karel III.)

Život: 1887–1922

Vláda: 1916–1918

Karel I. nastoupil na trůn během první světové války a neúspěšně usiloval o dosažení separátního míru s nepřáteli Rakouska-Uherska. Po rozpadu monarchie v roce 1918 přestal vykonávat panovnickou moc, přičemž českým králem nebyl nikdy korunován.

Poslední českou korunovaci Ferdinanda V. z roku 1836 potvrzují materiály Národního archivu. Seznam korunovaných panovníků lze nezávisle porovnat s historickým přehledem publikovaným v časopise Vesmír.

VIII. Co přinesl konec monarchie?

V roce 1918 skončila několikasetletá éra, během níž české země tvořily součást dědičných panovnických držav. Vyhlášení samostatného Československa dne 28. října 1918 znamenalo zásadní proměnu státního zřízení: místo monarchie vznikla republika založená na principu zastupitelské politické moci.

Jedenáct století moravských a českých panovnických dějin však nelze zredukovat pouze na posloupnost vládnoucích rodů. Jejich skutečná historická hodnota spočívá v proměnách správy, práva, náboženství, kultury a společenských vztahů. Právě kontinuita těchto institucí výrazně ovlivnila další vývoj českých zemí i po zániku habsburské monarchie.