Libušín 2003

Ač se jako obvykle pochybovalo, zda se bude konat tradiční „Libušín“, 26.4. 2003 se zde odehrál již dvanáctý ročník bitvy. Letos se ovšem pochybovalo dokonce tak výrazně, že na internetových diskusních serverech se vedla polemika, zda Libušín vůbec bude, dokonce ankety se objevily. Nakonec se vše v dobré obrátilo, nade vší pochybnost bylo u pořadatele, SHŠ Kyrius, zjištěno, že Libušín bude a tak se mohlo vyrazit.

Já osobně jsem přibyl do místa konání již ve čtvrtek 24.4. odpoledne, neboť jsme si v naší skupině pořídili velký, snad dobový, stan a bylo třeba ulovit poměrně velké místo. Hned při prezentaci jsme zjistili, že je oproti loňsku něco jinak, žádné nahlašování se na občanku, žádná osobní čísla, hlídané parkoviště prý nebude, auta se mají dát ke stanům a na dobovosti tábora se nelpí ergo, si můžeme dát za náš velký dobový stan i stany malé a nedobové. Do jaké míry se tyto informace zakládají na pravdě se zjistilo později.

Výše uvedená zjištění tak jako tak signalizovala návrat ke starým zvykům a pořádkům na Libušíně a další průběh akce mě v tom jen utvrdil. V pátek se do tábora dopotácel zbytek naší skupiny a tak jsme první nácvik v odpoledních hodinách absolvovali v kompletní sestavě a jak poznamenal jeden náš kolega a kamarád, bylo nás jak do mariáše (docela chápu, že šermíři ze vzdálenějších koutů naší republiky to mají prostě daleko a že je pro někoho problém si vzít dovolenou, na druhou stranu by to možná chtělo trochu více zodpovědnosti a nadšenější přístup) a organizátoři začali všem na nácviku „vyhrožovat,“ že dostanou velitelskou funkci. Proběhlo tradiční rozdělení do oddílů, nástin scénáře atd. a na závěr byla všem sdělena rozkošná zpráva, že generálka je v sobotu v 9.00:-) Před tím se nám ovšem dostalo nových informací, například že hlídat tábor se bude, že je ustanoveno hlídané parkoviště a auta tedy nemusí strašit v táboře (pro někoho pozdě, protože se s autem z tábořiště prostě už nedostal) a že hlídat budou osvědčení „příslušníci US oddílů.“

Ve večerních, nočních a brzkých ranních hodinách jsme se snažili dodržet prohibici v únosných mezích a dlužno podotknout, že se to všem našim členům, na rozdíl od jiných šermířů, podařilo. Všem, kteří se dostavili v sobotu v 9.00 na generálku patří dík, podle mého názoru se dá tolerovat neúčast na pátečním nácviku, ale neúčast na sobotní generálce by měla znamenat stop pro bitvu. Bohatě by stačilo zavést dva typy camrátek, jedno pro vstup do tábora a druhé pro vstup do bitvy, které by jeden každý obdržel až při odchodu z generálky. Před bitvou by pak platilo okřídlené „budiž nošeno viditelně“ a kdo by neměl camrátko do bitvy, šel by mezi diváky. A proč ? No protože jedinců, kteří nemají tušáka, co se bude vůbec dít a kam se mají přidat, bylo v bitvě opět požehnaně a rozhodně jejich dezorientace nepřispěla k hladkému průběhu, zvláště když scénář byl opět náročný a poněkud méně přehledný.

Na generálce se také definitivně potvrdilo, že kontrola výstroje se letos nekoná, takže byly k vidění omotané kanady hadrem a tenisky, dokonce vojenské polobotky jsem spatřil…vzhledem k tomu, že letos nebyla bitva ani datována, neměla nějaká kontrola asi ani smysl. Ale proběhla kontrola šípů, což pravděpodobně iniciovala přítomnost naší kušenické jednotky,organizátoři se našich kuší dokonce báli tak, že nás nechtěli do bitvy ani vpustit, ale pak se vše urovnalo, nakonec jsme po bitvě dostali vynadáno, že jsme nedostřelili za palisády, což nás rozesmálo, když nás nejdřív nechtěli ani nechat střílet. Vtipné bylo i to, že přítomnost luků schopných „vrhnout traverzu“ nikoho nevzrušila, zatímco naše kuše nepotřebují k natažení nic než ruce, naše šípy měly prověřenou, otestovanou a bezpečnou konstrukci a všichni naši střelci byli náležitě poučeni a proškoleni.

Po generálce zbyl čas na prohlídku stánků, nákup drobných doplňků a kontrolu výstroje a výzbroje, jakož i na přátelská setkání a různé rozhovory.

No a pak to přišlo, blížila se třetí hodina odpolední dne 26.4. 2003, jednotky nastoupily, proběhla avizovaná kontrola šípů a již se rozběhl děj. Tradičně vypukl vesnický život, který obohatil morový průvod, maskéři se vyřádili, odvedli skvělou práci a tak se několik jedinců změnilo v odporné kreatury poseté vředy a potřísněné hnisem a krví, bylo to hnusné a nechutné a tedy v pořádku. Objevili se též lapkové, nějaké to znásilnění a vraždění a pak jsem trochu ztratil přehled, jestli jsem vlastně za lotry nebo za ty hodné, ale scénář hovořil jasně alespoň v tom, cože to máme dělat, tak jsme dvakrát postřelovali tvrz, kde se jakási banda usídlila, hořela věž kostela, vybuchla studna a část tvrze a pak se to začalo rubat, to již ovšem střelci zahájili ústup a ostřelování ze zadních pozic. Bitvu zakončilo tradiční štronzo a pak už bylo klanění, děkování, hledání šípů a focení. Po té ještě nutné odmoření účastníků, zvláště těžkooděnci a morový průvod potřebovali očistu, ti první od litrů potu, ti druzí od litrů krve a různých dalších hmot.

Když to všechno shrneme, celkový dojem byl sice poněkud horší než minulý rok, ale zase se vydařilo počasí (pršet začalo tentokrát až v sobotu večer), organizátoři sice upustili od snah o dobovost a historičnost, ale jinak odvedli tradičně velmi dobrou práci,byť se objevil i nějaký ten informační šum, s velkým povděkem kvituji onu kontrolu šípů i když jsem zaslechl hlasy, že nebyla úplně dokonalá, provolávám třikrát hanba lidem, co nebyli na generálce, lidem co stále ještě nepochopili, že špatné boty znehodnotí i zlatem krumplovaný honosný kostým, že špatná zbroj a zbraň jsou nebezpečné a ošklivé věci, lidem, co si myslí, že jsou Conanovi bratři a sestry a vůbec všem pitomcům, kterých se, bohužel, objevilo opět dost. Zvláštní uznání provolávám obsluze záchodků ToiToi, neboť se letos nezrodil „velký bůh ToiToi“, rozuměj neskutečný smrad, protože se konala pravidelná údržba.

Michal „Medvěd“ Hauf, SHŠ Sinister