Kaligrafie podle Harrise

Knížek, které se tváří, že jsou univerzálními návody na cokoliv (Anglicky za týden, Picassem do půl roku), je na trhu příliš na to, aby všechny mohly být kvalitní – těch je naopak pramálo. Dlouho jsem proto váhal, jestli si koupit knížku „Kaligrafie, 100 úplných abeced“ od Davida Harrise, kterou vydalo nakladatelství Slovart. Nakonec mě přemohla zvědavost a zašel jsem do knihkupectví, abych zjistil, jak se autor s tématem vypořádal.

Zajímavá je už úprava knihy. Desky jsou na dnešní poměry až nebývale důkladné a grafické provedení velmi zdařilé. Kvalitní papír jen podtrhuje jistou exkluzivitu. Netradičně působí kroužková vazba. V tomto případě se nejedná o samoúčelnost, ale záležitost ryze praktickou. Kniha je svého druhu učebnicí, která by měla majiteli dlouho vydržet, a předpokládá se, že ji uživatel bude mít delší dobou otevřenou na jedné stránce. Kroužková vazba zabraňuje nadměrnému opotřebení a je v tomto ohledu prakticky věčná.

Autor se zaměřil na ryze praktickou stránku věci. Tomu odpovídá, že historické souvislosti jsou zde nastíněny jen ve velmi hrubých rysech. První část se věnuje především druhům pomůcek, které se v kaligrafii používají – od správně zvolené desky pro práci, přes inkousty a tuše, až po všechna ta pera a štětečky. Tady se netřeba lekat, protože počáteční finanční investice je u tohoto hobby podstatně nižší než u většiny jiných. Navíc skoro všechny zmíněné pomůcky lze dnes už koupit ve specializovaných prodejnách pro výtvarníky.

Hlavní část knihy tvoří oněch 100 abeced zmíněných v názvu. Abecedy jsou řazeny chronologicky – od písem římských až po současnost, takže je z čeho vybírat, a to i pro období středověku. Vždy je uvedena abeceda kompletní – velká i malá písmena. Navíc u nich jsou naznačeny tahy, podle nichž je třeba vést pero či štětec. Pro ještě větší názornost zde jsou i malé fotografie zobrazující sklon. Vše je podřízeno maximální názornosti při minimu textu. Poněkud mě jen zarazilo, že mezi gotickými písmy najdeme švabach, což bylo písmo tiskové. Ve skriptech Pomocných věd historických by to bylo považováno za zločin, tady nezbývá než přimhouřit oko. Pokud bych mohl doporučit, tak na začátek je dobré si vybrat jedno jednodušší písmo a to zvládnout celé. Nebylo by dobré nechat se strhnout možností výběru a těkat od jednoho vzoru k druhému. Abecedy byly vybírány se zřetelem na současné možnosti pomůcek. Velkou část lze zvládnout bombičkovými kaligrafickými pery.

Závěr je věnován iluminacím a zaměřuje se především na výzdobu plátkovým zlatem. V této oblasti si netroufám posuzovat užitnou hodnotu knížky. Faktem je, že tato činnost už vyžaduje specifickou výbavu a je velmi náročná na zručnost. I když mi „nádobíčko“ doma zůstalo po dědovi, který tu činnost výborně ovládal, já bych k tomu odvahu nesebral. Zcela na konci pak najdeme slovníček a rejstřík. Smysl slovníčku mi poněkud unikl, protože v rozsahu, v jakém je, nemá prakticky smysl žádný.

Knížka o rozsahu 256 stránek stojí 399 korun, což není zas tak málo. Na druhé straně ta cena je na ní už na první pohled vidět. Ceně odpovídá i užitná hodnota – nevzpomínám si, že bych se u nás setkal s něčím tak názorným. Jako podobný „vzorkovník“ bylo možné použít například velkolepé dílo Františka Muziky „Krásné písmo“, ale to se v antikvariátech prodává kolem 4 000 Kč, objevuje se velmi vzácně a vzhledem k velkému rozměru dvou svazků se s ním i hůře pracuje – o opotřebení ani nemluvě. Pochopitelně sebelepší učebnice nezaručí okamžitý úspěch – i v tomto případě je zapotřebí určitý čas strávit tréninkem – ale myslím, že tato kniha je dobrým návodem, jak ho dosáhnout.