Archeologie z trafiky

První, co čtenáře na časopisu zaujme, je jeho grafická úprava, která je na takové periodikum nevídaně kvalitní. Křídový papír a řada barevných fotografií u některých časopisů nahrazují poněkud slabší obsah. Archeologie, myslím, ale tento případ není. Zobrazení artefaktů spolu s náčrtky vhodně doplňují text a jsou důležitou součástí článků. Fotografie mají ve většině případů slušnou úroveň. Nešťastně se z tohoto hlediska objevila chyba v podobě ošklivých přepalů přímo na obálce.

Nahlédneme-li do obsahu, je zřejmé, že časopis se hodlá orientovat na pravěk a starověk – asi jako jediný u nás dostupný široké veřejnosti. Škoda, že redakce profilaci jasněji nekonkretizovala v editorialu – asi by to u prvního čísla nemělo chybět, stejně jako více informací o projektu. Nicméně to jsou záležitosti spíše formálního rázu. Možná bude někomu připadat podivné, že s jednou výjimkou jsou články věnovány buď našemu území nebo Egyptu. Tuto disproporci lze vysvětlit tím, že egyptologie má u nás silné kořeny a čeští egyptologové se mohou pochlubit řadou úspěchů. Je nesporně přínosnější veřejnosti prezentovat vlastní objevy, než se zabývat překládáním zahraničních článků. „Vlajkovou lodí“ této Archeologie je článek „Hroby Amazonek v Čechách 2500 let před Kristem“. Řekl bych, že na něm je poměrně jasně poznat, komu je časopis určen. Autor Jan Turek v něm formou vyprávění takřka detektivního píše o svém nálezu hrobu ženy-bojovnice. Je to čtivě napsaná reportáž o práci archeologa, přičemž nález je zařazen do širších historických souvislostí, takže čtenář je nenásilnou formou vzdělán v širší oblasti. To se ostatně děje i v dalších materiálech – ať se již jedná o obecný popis archeologického průzkumu, v článku o dendrochronologii (věda zabývající se datací na základě zkoumání stáří dřeva) či v rubrice „Artefakt“ věnované sekyrkám s tulejí a s ouškem z doby bronzové. Českou egyptologii reprezentují články „Pravda o smrti krále Tutanchamona“ a „Pyramidy: stroj k dosažení času“. Jsou dokladem toho, že prostá historická fakta, jsou-li podána srozumitelnou formou, bývají obvykle podstatně zajímavější než ty nejdivočejší spekulace. Již zmíněnou výjimkou ze zahraničí, konkrétně ze Slovenska, je článek o kostele sv. Markéty Antiochijské v obci Kopčany, který byl nově datován do období Velké Moravy. Zde bych viděl časový horizont zaměření časopisu. Pro někoho může být inspirativní článek o letošním ročníku Letní školy archeologie, která už patnáctým rokem umožňuje těm, kdo zvažují studium této vědy, vyzkoušet si o prázdninách práci archeologa na vlastní kůži.

Řekl bych, že časopis Archeologie je zajímavý počin, jak vědecký výzkum atraktivním způsobem zpřístupnit veřejnosti a dle mého předpokladu by zájem mohl vyvolat hlavně u její mladší části. Nálezy z období, o němž nemáme písemné svědectví, vždy působily poněkud tajemně a vzbuzovaly často až romantické představy. Důležité je, aby se i v dalších číslech podařilo splnit obtížný úkol – skloubit odbornou úroveň, kterou zde garantují v oboru vzdělaní autoři a konzultanti, spolu se srozumitelnou formou podání, což by měl být úkol redakce. K tomu je jí třeba popřát mnoho štěstí a také dobrý dech při běhu na dlouhou trať, jakou je vydávání každého periodika.