Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Informace
FEUDUM.EU
1998-2007
2009-2011
(obnoveno)
internetový občasník
věnovaný historii
nejen středověké
ISSN 1801-5611 redakce (zavinac) feudum eu
TOPlist
larp-fashion.de
Kapitoly z historie, osobnosti

Václav II. - pánbíčkář nebo sukničkář, (* 27. 9. 1271, +21. 6. 1305)



Když se Přemyslu Otakarovi II. po dvou dcerách (Kunhuta, Anežka) konečně narodil syn, netušil, že se na jeho dospívání mnoho podílet nebude. Malý Václav nestačil ani oslavit sedmé narozeniny, když v bitvě na Moravském poli ztratilo České království jednoho z nejslavnějších panovníků. Správcem země byl jmenován Václavův bratranec Ota Braniborský, který se nepohodl s královnou-vdovou Kunhutou a Václava využil jako rukojmího proti české šlechtě. Nejprve byl Václav převezen spolu s matkou na hrad Bezděz, ale královna brzy využila příležitosti (pohřeb králových ostatků ve Vídni a následné převezení jeho těla do Znojma), aby se již na Bezděz nevrátila. Následník trůnu byl pak internován do Branibor (postupně do Špandavy, Žitavy a Berlína), kde si ve vězením užil zimy, hladu a především duševního strádání. U malého prince se v důsledku podvyživenosti začala objevovat křivice, porucha mineralizace kostí a v neposlední řadě i avitaminóza vitamínu D. Tyto neblahé události se potom podepsaly na králově povaze, jak později uvidíme.

Do Čech se Václav vrací po 5 letech za velké výkupné, které zaplatila česká šlechta Otovi Braniborskému. Povolává k sobě z Opavského Hradce milovanou matku Kunhutu i se jejím milencem a posléze i manželem Závišem z Falkenštejna. To, že Václav svou matku opravdu velmi miloval svědčí i to, že ji odpustil nejen poměr se Závišem (nebylo zvykem, aby se královny-vdovy znovu vdávaly), ale i narození svého bratra Jana. V Závišovi pak našel druhého otce, kterého si vážil a ctil. Poklidnou atmosféru narušila předčasná smrt královny Kunhuty. Mladý král posléze uvěřil našeptávání své manželky Guty a Závišových nepřátel, nechal pana z Falkenštejna zajmout a v roce 1290 popravit. Zde se poprvé začala projevovat nevyrovnanost královy povahy - ačkoliv Záviše miloval, nechal jeho hlavu bez větších skrupulí padnout na popravišti. Výčitky svědomí však provázely Václava II. dál, a tak aby dosáhl odpuštění, nechal založit klášter na Zbraslavi (1292) na důkaz pokání, který se pak stal rodovou hrobkou Přemyslovců.

S manželkou Gutou zplodil Václav 9 dětí (krom toho i několik levobočků) - to už králi bylo 25 let (dospělého věku se dožila jen Anna, Eliška, Markéta a Václav), přičemž po posledním porodu královna zanedlouho zemřela. Král našel útěchu na několik let v náruči Anežky, schovanky napravené prostitutky Magdaleny, ale nový sňatek nenechal na sebe dlouho čekat. Ve svých 29 letech se Václav oženil s dvanáctiletou dědičkou Polska Richenzou (u nás známou pod jménem Eliška Rejčka). Richenza však byla příliš mladá na milostný život, a tak byla vychovávaná svojí tetou Griffinou na Budyni až do svých 15 let. Teprve potom odešla Anežka z Václavovy blízkosti, aby král povolal svoji druhou manželku na Pražský hrad. V té době již ale trpěl souchotinami (tuberkulózou) a nemoc se začínala čím dál více projevovat. Králi se stačila narodit ještě dcera Anežka., to už však dlouho a bolestně umíral na lůžku, v šedém cisterciáckém rouchu obklopený mnichy, vychrtlý na kost a promodralý. Když se s nim přišla rozloučit manželka Eliška, museli dát mezi ně paraván, aby královna neviděla lidskou trosku, která se stala z jejího muže. Ve věku 34 let vypadal prý jako stařec...

Vraťme se však k Václavově povaze. Z jedné strany historické prameny hovoří tom, že král byl téměř mnich, nábožensky exaltovaný tvor, který na sebe ve chvílích úzkosti oblékal cisterciáckou kutnu a projevoval sebemrskačské tendence. Z druhé strany slyšíme o prostopášníkovi bez vnitřní kázně, o člověku vášnivém, o erotomanovi, který se o zdraví připravil vlastní vinou svým nezřízeným životem. Listujeme-li v soudobých kronikách, v dílech historiků i Václavových životopisců, setkáváme se často s rozdílnými soudy a přímo s protichůdnými charakteristikami, jako by šlo ne o jednoho člověka, ale hned o několik osob najednou. Je pravda, že král byl velkým podivínem. Měl strach z koček a z jejich mňoukáni, bál se hromů a blesků, za bouřek prchal do jakéhosi svatostánku s relikviemi, kde se po celou dobu modlil. Ve Zbraslavské kronice můžeme číst i tuto zajímavost - krále na Pražském hradě oslovil při jedné hostině jistý rytíř a přednesl mu svou žádost. Panovník se rozhněval, že je rušen při jídle, a tak rytíře hrubě odbyl. Když však rytíř odešel, Václava začalo hryzat svědomí, jelikož mu nedopřál sluchu. Opustil hodovní místnost, šel do svého pokoje a tam se za pokání pálil svíčkou na nohou. Zdá se tedy, že Václav II. trpěl úzkostní neurózou. Příčiny byly pravděpodobně genetické (děd Václava II., Václav I. trpěl monofobií- nesnášel zvonění zvonů, otec Přemysl Otakar II. se prý choval někdy tak násilnicky, že bychom to v dnešní terminologii mohli nazvat "chováním agresivního psychopata") a zevní (stres v dětství - vězení, hlad, odloučení od matky a od domova). Každopádně můžeme o králi Václavovi II. konstatovat jedno - nevyrostl sice v rytíře, jakým byl jeho otec, ale věhlas Českého království pozvedl svými energickými činy zase o stupínek výš.



Lidičky, mějte se krásně, užívejte života v pohodě a nezapomeňte co říká Komenský - "že všeliké kvaltování toliko pro hovádka dobré jest!"

[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

| Autor: Magdalenka | Vydáno dne 17. 02. 1999 | 4602 přečtení | Počet komentářů: 60 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
| Zdroj: Ivan Lesný: Druhá zpráva o nemocech mocných, Horizont, Praha
Související
Němé tváře...
Útulek Ostrava

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server