Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Informace
FEUDUM.EU
1998-2007
2009-2011
(obnoveno)
internetový občasník
věnovaný historii
nejen středověké
ISSN 1801-5611 redakce (zavinac) feudum eu
TOPlist
larp-fashion.de
Reportáže

Barokní odbočka do Husovy ulice, reportáž

S barokem se v Praze úplně roztrhl pytel. Ne že by nám tu nějaké nové stavby přibyly, ale zároveň jsou v hlavním městě na toto téma otevřeny hned dvě výstavy, což se nedá ignorovat, i když to je od středověku poněkud vzdáleno

S barokem se v Praze úplně roztrhl pytel. Ne že by nám tu nějaké nové stavby přibyly, ale zároveň jsou v hlavním městě na toto téma otevřeny hned dvě výstavy, což se nedá ignorovat, i když to je od středověku poněkud vzdáleno. Ta větší - Sláva barokní Čechie - mě teprve čeká (a vás taky). Tu menší - Život v barokní Praze - jsem už v Clam-Gallasově paláci (Husova 20, P-1) viděl. Rozsahem není velká. Napočítal jsem všehovšudy osm místností, ale na druhé straně máte aspoň klid si je užít a nebudete zahlceni množstvím exponátů. I tak si na konci uvědomíte, že ona doba temna nebyla až zas tak temná, jak se tvrdí a přála také řemeslům, vědě i kultuře.

Jednotlivé sály jsou tematicky zaměřeny. První je věnován architektuře, malířství a sochařství. Takový objem je nešťastně rozsáhlý pro tak malý prostor. Ale když nic jiného, obohatil jsem si slovníček o výraz modelleto. Je to vlastně opravdu modýlek, taková zmenšenina sochy, která pak v životní či ještě větší velikosti zdobila palác či kostel. V baroku to ale nebyl žádný "hrubý nához rysů", nýbrž půvabná polychromovaná soška.

Další okruh byl věnován domácnosti. Mě fascinoval brutální budík. Mechanismus hodin byl šikovně spojen s křesadlovým zámkem. Místo zvonění tedy barokního spáče postavil na nohy výstřel. Taky žádné něžné probuzení. Byl zde ale i oblek šviháka, dámské vějíře nebo něco do kuchyně. V jedné z vitrín se krčil kapesní kalendář v podobě miniaturní knihy. Asi pradědeček dnešních diářů.

O kus dál jsme z tepla domova vrženi do výrobního procesu. Ze záhadného kovového maxipravítka s popiskou "délkový etalon" se po chvíli dumání vyklubala ve své době nadmíru praktická věc. Bylo to jakési srovnávací měřidlo pro různé druhy sáhů (konkrétně slezský, moravský, rakouský a tyrolský). Nechyběly ani ukázky řemeslné práce. Například miniaturní sedlo tak pro tříleté dítě. Na luxusně zdobených cechovních truhlách bylo vidět, že tyto organizace nouzí netrpěly. Za nejzábavnější exponát bych ale asi označil opis rozsudku v případě ševcovských tovarišů. Osm ševců se vzbouřilo proti povinnosti vykazovat se doklady. Doba ovšem nepřála podobným projevům volnomyšlenkářství a tovaryši skončili na pranýři. Zkuste dneska zabránit policistům, aby vás legitimovali.

Heslem po "práci legraci" se řídili i naši předci a dosvědčoval to další tematický okruh s kartami, šachovou soupravou a především s nádhernou vrhcábnicí, která byla někdy na přelomu 17. a 18 století vyrobena v Chebu. Nezbytným doplňkem každého o sebe dbalého kavalíra bylo kromě tabatěrky i umělecky zdobené struhátku na šňupací tabák. Šoubyznys zde zastupovaly kramářské písně a náročnější návštěvník si mohl opsat noty.

Lid se ovšem nejen bavil, ale také vzdělával. "Českých knížek hubitelé lítí, plesnivina, moli jezoviti", jak později psal K. H. Borovský zde mají drze vystavený tiskařský lis z Klementina. Faktem je, že oni opravdu vytiskli více knížek než jich spálili a spousta z nich byla v češtině. Kdyby jim totiž nikdo nerozuměl, těžko by mohli lid přesvědčovat, že ta jejich pravda je ta nejlepší. Netiskly se ovšem pouze náboženské knihy. Vystaven je i slavný Matthioliho herbář a pro školáky kromě učebnic školní řád. Možná už tehdy ho museli za trest opisovat. U mosazných přístrojů astronomů jsem sice nepoznal k čemu jsou, ale byly prostě krásné.

Další sály už byly méně veselé. Koneckonců, s úřady nikdy velká zábava nebyla. Kniha dekretů reformační komise Nového Města pražského z let 1627-1629 obsahovala seznam měšťanů, kteří byli vyzváni, aby konvertovali k té pravé víře. Tak nějak mi to připomnělo seznamy různých prověrkových, lustračních a jiných komisí. Jenom snad tresty se částečně změnily. Jak vyplývá z vystaveného (a notoricky známého) Constitutio Criminalis už osvícená Marie Terezie věděla, že ani mučit se nedá bez vzdělání. Pokud vám latinský název nic neříká, tak je to přesně ono dílo, z kterého pochází 90 procent těch báječných obrázků mučidel publikovaných v knihách o útrpném právu. Artefakty z katovy dílničky jsem viděl už mnohokrát. Jenom u nožů na dření kůže mě zarazil jejich zvláštní tvar - byla to spíš jakási dlátka. U "rozpínacího roubíku" bych jenom trochu upřesnil popisek. Podle tvaru se mu říká hruška a vůbec se nemusel strkat jen do dutiny ústní.

Mučírnu připomínala i další místnost. Tentokrát se ale jednalo o část expozice věnovanou lékařství. Nepříjemné pocity navozovaly obstarožní chirurgické nástroje, ale slyšel jsem, že dodnes se příliš nezměnily. Jenom je pacienti kvůli kvalitnější narkóze nevidí. Mírněji vypadaly lékárnické dózy, i když z jejich obsahu by člověku asi taky vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Pravidelným divákům pořadu "Chcete mě?" určitě. Populárním medikamentem tehdy zřejmě bylo sádlo. Podle ceníku jste si mohli vybrat jestli budete chtít vepřové, psí, volavčí (to bylo dost drahé) nebo třeba sádlo z "diwokého kocaura". Prohlídku symbolicky zakončíme posledními věcmi člověka. Malá místnost je v podstatě malou exkurzí na pohřeb cechovního mistra. To byli vážení členové společnosti a tomu odpovídalo na naše poměry značně pompézní rozloučení. Dojemně působila malovaná dětská rakvička. Vzhledem k vysoké kojenecké úmrtnosti, hladomorům a vůbec morům asi byla dost často požadovaným artiklem.

V popisu jsem se snažil zachovat určitý řád, ale netvrdím, že předměty naleznete přesně v tomto pořadí. Po výstavě jsem pobíhal poněkud zmateně a teprve následně se upomínal podle zakoupeného katalogu (za mrzkých 200 korun). Ten mimochodem stojí za zmínku. Narozdíl od mnoha jiných, jsou-li na výstavě jaké, nereprodukuje pouze popisky pod exponáty, ale představuje plnohodnotnou knihu. Také si nemyslete, že expozice je snad laděna nějak bulvárně, jak by se podle těchto řádků mohlo zdát. Je to jen projev profesionální deformace pisatele.

K výstavě bych měl vlastně jen jednu vážnou připomínku. Chápu upozornění, že kvůli ochraně exponátů muselo být osvětlení omezeno, ale co je moc je moc. V temných koutech za sklem se oči rychle unaví a časem je pak problém přečíst i popisky. O tom, že by si někdo mohl přečíst pár řádek v přehršli vystavených knih už vůbec nemluvím.

Závěrem dám případným zájemcům radu, jak trochu ušetřit. Nechoďte nejdřív do Clam-Gallasova paláce, ale do městského muzea na Florenci. Tam zaplatíte za vstup 30 korun a tak získáte 50-ti procentní slevu u vstupného na výstavu o baroku, kde byste jinak zaplatili 60 korun. Takto dáte 60 korun za prohlídku muzea i výstavy dohromady. Jinak řečeno, muzeum máte jako prémii zdarma. Za odpoledne klidně stihnete oboje. Jenom si musíte pamatovat, že v Clam - Gallasově paláci zavírají v 17:00 a prohlídka vám zabere něco přes hodinu. Výstava Život v barokní Praze 1620-1784 trvá do 29 září tohoto roku.

[Akt. známka: 2,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

| Autor: Wolfram | Vydáno dne 12. 07. 2001 | 2232 přečtení | Počet komentářů: 66 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Související
Němé tváře...
Útulek Ostrava

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server