Na Okoři s Habartem, reportáž

Prázdninové víkendy bývají obvykle nabité vystoupeními historického šermu, takže i v sobotu 16. srpna jsem měl z čeho vybírat. Na začátku jsem musel vyškrtnou jinak velmi atraktivní setkání příznivců rakouských a pruských uniforem u Kolína

Prázdninové víkendy bývají obvykle nabité vystoupeními historického šermu, takže i v sobotu 16. srpna jsem měl z čeho vybírat. Na začátku jsem musel vyškrtnou jinak velmi atraktivní setkání příznivců rakouských a pruských uniforem u Kolína. Sedmiletá válka je přeci jenom už příliš vzdálená tématu našich stránek. Pan Pěnkava ze společnosti Faber mi po telefonu zcela jasně telefonicky sdělil, že si nepřeje, aby jeho společnost Faber, která pořádala turnaj na Letné, byla jakýmkoliv způsobem spojována se skupinami historického šermu, a o článek nestojí. Nakonec mi tedy přišlo vhod, že na nedaleké Okoři vystupuje se svou skupinou Miroslav Hovorka, kterého znám ze setkání amatérských castelologů.

Hrad Okoř stojí za vidění, i když tam žádní šermíři právě nejsou. Dostanete se tam autobusem číslo 350 asi za 35 minut (18 korun) ze stanice metra Dejvická. K výletu doporučuji sobotu nebo neděli, protože v tyto dny autobus končí přímo ve vsi, v bezprostřední blízkosti rozsáhlé zříceniny. V polovině června zde navíc vystupovalo pět skupin různého zaměření i úrovně.

Jako první byli k vidění Benešovští střelci oblečení jako švýcarská pěchota se zábavně-didaktickou ukázkou palných zbraní. Střílelo se z píšťal, hákovnice, tarasnice a z varhan. Šerm tedy žádný, zato rámusu a kouře požehnaně. Ze suverénně proneseného doprovodného komentáře bylo patrné, že skupina s tímto programem nevystupuje poprvé. Informace o prvním použití palných zbraní v Evropě v bitvě u Kresčaku se objevuje často, ale není tak úplně přesná. Použití palných zbraní je písemně doloženo už roku 1314 ve Fandrech a 1325 ve Florencii.

Skupina Bakaláři se představila příběhem dezertérů a manželského trojúhelníku situovaným do období Třicetileté války. Zápletka tedy stará jako lidstvo samo. Veršované monology stejně jako komické pojetí nemusejí vždy skončit úspěchem. Není snad nic horšího, než když vtipu se nesměje ani nejtupější divák a kostrbaté rýmy tahají za uši. Nic z toho se však nestalo a publikum se opravdu výborně bavilo. Scénáristicky to bylo opravdu asi nejpropracovanější vystoupení, které mohlo shlédnout. Snad jedinou, drobnou připomínku: To, co skupiny často používají jako truhlice na "žold" není nic jiného než dřevěný vojenský kufr po pradědečkovi. Sám má jeden takový doma. Skutečné truhlice byly o poznání bytelnější.

Vystoupení skupiny Aldebaran z rámce poněkud vybočovalo, protože jako jediné nemělo se zbraněmi nic společného. Naopak se jednalo o představení taneční a tomu já zbla nerozumím a věrnost kostýmů si můžete sami ověřit na fotografiích. Ale ten motiv z Noci na Karlštejně jsem poznal.

Skupina Mirabaon jako jediná ve mně dokázala vzbudit skutečnou hrůzu. Nebylo to ani tak dějem situovaným do období křížových výprav do Svaté země, jako spíš neskutečně rezavou zbrojí. Otrava krve koukala z každého plátu. Šermíři představovali rytíře, kteří se vracejí z neúspěšného tažení a střídavě se obviňují ze zrady a loupí. To by snad mohlo vysvětlit jejich zanedbaný zevnějšek, ale toto bylo příliš. Scénář navíc obsahoval logické chyby. Vystoupení začínalo soubojem na tyče. Je těžké uvěřit, že rytíř putující pěšky by si ponechal prakticky kompletní brnění, ale meč vyměnil za hůl. Jednotlivé zbraně se pak na scéně objevovaly asi jako "deus ex machina". Mirabaon měl jako jediný komentář nahraný. Budiž mu přičteno k dobru, že projev "spíkra" byl po zvukové stránce slušný. Dojem kazilo, že autorovi textu dělala problémy shoda přísudku s podmětem.

Družina Habarta Maršíka z Hrádku a Lopaty, katolického rytíře a zemského škůdce předváděla pěší turnaj. Vzhledem k tomu, že se s Mirkem Hovorkou (Habart), který ji vyzbrojuje a sám v ní šermuje, znám, nebudu vystoupení šířeji komentovat. Kdybych chválil, budu podezírán z nadržování, kdybych kritizoval, tak mě Mirek přepere. :-) Takže jenom tolik: Jednoduchý scénář (ohlašování jednotlivých soubojů heroldem) nebyl ani tak o ději jako spíš o prezentaci plátových zbrojí. A protože Habart je platnéř šikovný, bylo se na co dívat.

Okoř byla spíše komornější záležitostí. Takže diváci jednotlivých vystoupení počítala spíše na desítky než na stovky. To mělo svou výhodu. Po programu si diváci mohli jednotlivé zbraně doslova osahat a někteří využili příležitosti, aby si třeba i kompletní plátovou zbroj přímo vyzkoušeli. Bylo také více času si z členy skupin popovídat. Toho využívali zejména děti a zřejmě i budoucí adepti tohoto "řemesla".