Jindřich Matyáš Thurn – muž činu, recenze

Autor Miloš Pojar, který má zkušenosti jako historik, publicista i diplomat, si nemohl vybrat příhodnější stručnou charakteristiku člověka, který je ústřední postavou jeho pojednání, než jakou zvolil v titulu své knihy Jindřich Matyáš Thurn – muž činu. Představuje v ní totiž osobnost třicetileté války , kterou historici hodnotí často rozporuplně, ale jíž se rozhodně nedá upřít, že vždy stála v centru dění a velmi aktivně ho svou osobní iniciativou dokázala i ovlivnit.

V úvodu své knihy Pojar obecně představuje čtenáři střední Evropu na přelomu 16. a 17. století a vtahuje ho do bojů českých stavů s panovníkem, který nebyl pouze konfliktem mezi katolicismem a protestantstvím, ale také mezi císařem a stavy, či starými hodnotami feudální společnosti a nově vznikajícími ambicemi měst. Do tohoto kontextu zasazuje mladého Thurna jako dítě kosmopolitního prostředí šlechty, které si s postupem doby osvojilo kromě němčiny také češtinu (nedokonalost osvojení českého jazyka byla pozdějšímu představiteli českých stavů historiografy někdy vyčítána), latinu, italštinu španělštinu, maďarštinu a chorvatštinu. Upozorňuje na tehdy velmi nábožensky benevolentní výchovu a renesanční vzdělání, které si jako syn zámožného otce mohl doplnit cestami do zahraničí, při nichž navštívil také Jeruzalém, ne nepodoben svému pozdějšímu a staršímu spolubojovníkovi ze stavovského povstání Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic.

Pojar zdůrazňuje, že to byl právě Thurn, kdo sehrál klíčovou roli v počátcích stavovského povstání a jako velitel stavovského vojska, i přes politické komplikace, se osvědčil. Zvláště obšírně pak líčí jeho osudy v emigraci, které byly velmi pestré, neboť jako profesionální voják pracoval hned pro několik zemí.

Kapitolu o Thurnově emigraci považuji za jednu z nejsilnějších, protože osudy protagonistů stavovského odboje po Bílé hoře jsou méně známé. Naopak se generálova postava v předchozích oddílech knihy někdy trochu ztrácí v událostech, které jsou notoricky známé například z děl Josefa Petráně. I když autor v adekvátním rozsahu popsal kořeny Thurnova rodu, poněkud málo informací je o jeho dětství, což ovšem může být způsobeno nedostatkem materiálu, neboť tehdejší doba na děti obracela menší pozornost, než jsme dnes zvyklí. Velmi hezky je ale zpracována kapitola, v níž autor zpracoval názory jednotlivých historiků na Thurnovu osobnost. Právě díky ní si čtenář může po přečtení životopisu udělat asi nejlépe svůj vlastní názor.

Samozřejmostí v knize je bohatý poznámkový aparát a seznam pramenů, z něhož je patrné, že autor pracoval ve značné míře s archivními materiály.

Investice kolem 200 korun se v tomto případě vyplatí zejména těm, kteří nemají například Petráňovu Staroměstskou exekuci, i tomu, kdo se chce o jednom z hrdinů této doby dovědět něco více. Jelikož kniha vyšla v nakladatelství Iva Železného koncem roku, neměl by být velký problém si ji koupit.