Akce, u jejíhož zrodu i hlavním organizátorem byl Zany, jinak Pavel Šašek Komárek, udatný to šermíř skupiny Corporal, začala v pátek 7.4. 2000 večer. Já jsem dorazil ještě spolu ze Zaplishem, Znachym a jeho Hankou poměrně pozdě, respektive jsme byli posledními, kdo se akce zúčastnili. Wolfram, Zany, Tas, Gagman a Martin už byli na místě. Trochu jsme se vzájemně seznámili a prohlíželi spoustu knih a zajímavostí o hradech a vším podobným. Vzhledem k omezenému času se nakonec ukázalo, že literatury bylo víc, než jsme byli schopni stihnout.
Sobotní ráno začalo po krátké noci již v 7 hodin cestou autobusem na zříceninu hradu Dražic. Pro mnohé to byla první návštěva tohoto hradu, zato třeba Tas zde byl určitě mockrát, stejně jako na drtivé většině všeho, co naše republika nabízí.
Cesta měla pokračovat autobusem, ale nakonec jsme ne zcela dobrovolně nasedli do pěškobusu a prošli se na vesnickou zástavbou poznamenaný hrad Starý Stránov. Přesto byla naše výprava spokojená, protože jak i Tas poznamenal, trochu se zde zapracovalo, zejména zmizely náletové dřeviny.
Trouble, tedy já, jsem musel bohužel opustit výpravu a odjet do Prahy kvůli zajímavé pracovní nabídce, takže jsem již nemohl pokračovat na Nový Stránov, který se tyčil na kopci přes hluboké údolí.
Celá sobotní výprava pro mne tedy skončila a nemohl jsem se dobře porozhlédnout po Mladé Boleslavi. Zato jsem prožil mnohé horké chvíle v Praze, a ani nevím, jak jsem uspěl.
Večer jsme zase zasedli v ubytovně v Bakově nad Jizerou, kde se o nás dobře a levně postarali. Prohlíželi jsme zase fotky, debatovali a konečně jsme shlédli pořady o šlechtických rodech, přemyslovských hradech a Zany pustil polský hit-film Ohněm a mečem. Po půlnoci jsme postupně zalamovali...
V neděli jsme se rozdělili na dvě skupiny: na motorizovanou a pěško-busovou. Já jsem patřil k té motorizované, která zahájila den návštěvou krásné zříceniny renesančně přestavěného hradu Zvířetice.
Všichni jsme se sešli na fantastickém skalním hradě Valečov. Trošku jsme se posilnili a pomalu rozloučili, protože naše dvě skupiny se již neměli setkat.
Přesto naše cesty směřovaly ke stejnému cíly - Drápské světničky. Bohužel z ne zcela zřejmých důvodů byl hrad uzavřen, takže jsme z něho moc neměli a já se neubránil mírného zklamání. Definitivně nás opustil i Zany, kterého Znachy vezl ze Valečova.
Zůstali jsme tedy čtyři, tak jako v pátek večer. Ještě jsme rádi vypátrali vchod do hradu Michalovic, kde jsme si prošli věží, ale jinak nás nikam nepustili, protože se zde také chvályhodně pracuje na odstraňování náletových dřevin.
Pak už výlet opravdu uzavřel poslední kapitolu a já se ze Zaplishem vracel domů. Cestou jsem se ještě pokochal pohledem na Kunětickou horu, Brandýs nad Labem, Hoštejn, Úsov, Helfštejn, Starý Jičín...
Když jsem se pak ráno pokoušel vstát do nového pracovního týdne připadal jsem si jako po týdenní dovolené. A to bylo asi tou nejlepší vizitkou celé akce.
