Hlavní menu
Vyhledávání
Informace
FEUDUM.EU
1998-2007
2009-2011
(obnoveno)
internetový občasník
věnovaný historii
nejen středověké
ISSN 1801-5611
redakce (zavinac) feudum eu
|
Samurajové v Praze, reportáž
I když je vám Japonsko na hony vzdáleno a o jeho dějinách, podobně jako já, nevíte prakticky zbla, nechejte se na chvíli zavést do dob, kdy zde místo počítačů vládli samurajové. Jim je věnována výstava Vzpomínky na samurajskou slávu otevřená nedávno v Náprstkově muzeu v Praze. Rozlohou dvou místností patří mezi ty menší, ale svým obsahem je skutečně na úrovni. Zajímavé je, že všechny exponáty uspořádané PhDr. Alicí Kraemerovou jsou ze sbírek muzea a dostali se sem od cestovatelů, kteří si je jako zajímavou dekoraci přivezli z Orientu na přelomu 19. a 20. století.
Většina vystavených kusů pochází z období Tokugawa (1603-1868). Dělat výčet zbraní by bylo asi zbytečné, protože nic nenahradí osobní kontakt. První sál je věnován pouze mečům, jenom samostatně vystavených zdobených záštit jsem napočítal 125. V další místnosti jsou tři kompletní zbroje a řada součástí. Na stěnách visí expresivní, ale velmi názorné dřevořezy s výjevy z bitev. Kupodivu jsem neobjevil jedinou ukázku dřevcové zbraně, asymetrického luku nebo palné zbraně. Jako absolutní laik jsem ocenil velmi důkladné popisky u jednotlivých exemplářů.
V prvních chvílích jsem si připadal jako Alenka v říši divů, protože jsem netušil, kolik toho depozitáře muzea skrývaly. Teprve po chvíli jsem si mohl všímat mnoha pro mě překvapivých detailů. I když většina zbraně je v podstatě uměleckými díly ve velmi pěkném stavu, při podrobnější prohlídce je patrné, že nesou stopy opotřebení. Tu je poškrábána záštita, jinde jsou zase na ostří vidět drobné zoubky. Mimochodem, asi jsem spatřil první výstavu, kde byl mezi autory uveden i brusič mečů (Viktor Hasuhana). Také mi došlo, nakolik staré japonské umění ovlivnilo evropskou secesi, i když teritoriálně a časově jí je vzdáleno.
Brnění si lze prohlédnout jako celek i jako jednotlivé díly. Jeho subtilnost na mě , zvyklého spíše na masivní pláty, působila až úsměvně. Řídká kroužkovina z tenkých drátků našitá na rukávcích vypadala spíše jako ozdoba a plech krunýřů se mi zdál také neobyčejně tenký. Ale je jasné, že japonský způsob boje byl prostě jiný a kladl větší důraz na pohyblivost, o čemž svědčí i metry kalounů spojujících jednotlivé části. Zatímco dosud se mi zdály vlastně všechny japonské helmy stejné, zde jsem se přesvědčil, že existují i poměrně odlišné typy. Naopak určité pevné zákonitosti lze vysledovat u masek kryjících obličejovou část. Jenom je mi záhadou, proč měly zpravidla odepínací nos. Za věc pro nás zcela originální potom považuji skládací (popř. teleskopickou) helmu. Je založena na principu do sebe zapadajících obručí, tedy v podstatě na stejné bázi jako kdysi u nás prodávaný cestovní kalíšek. Jednu slabinu, za kterou ovšem organizátoři nemohou, výstava má – není k ní žádný katalog. Jako v mnoha podobných případech prostě na něj nejsou peníze. To je ale spíš důvod, proč byste si ji neměly nechat ujít, protože jinak všechny ty krásné věci už neuvidíte. Tlačenice se bát nemusíte. I když se zpráva o ní objevila v tisku, v celé expozici jsem byl prakticky sám. Je to zarážející, když si uvědomíte, jak populární dnes jsou například asijská bojová umění. Vstupné ve výši 40 korun platí sice i pro zbytek muzea, ale osobně jsem si nechtěl dojmy tříštit „vycpanými eskymáky".
| Autor: Wolfram |
Vydáno dne 20. 04. 2001 | 4265 přečtení |
Počet komentářů: 242 |
Přidat komentář |
|
Související
Němé tváře...
|