Předposlední vladař, recenze

Autor: Wolfram <(at)>, Téma: Recenze, Vydáno dne: 31. 01. 2000



Předposlednímu vladaři na Českém Krumlově je věnována kniha předního českého odborníka na dějiny 16. a 17. století Jaroslava Pánka nazvaná prostě "Vilém z Rožmberka. Politik smíru", kterou v roce 1998 ve spolupráci s Knižním klubem vydalo nakladatelství Brána. Autor v ní navázal na publikaci "Poslední Rožmberk .

Životní příběh Petra Voka" z roku 1996 a na svou jedenáct let starou syntetickou monografii "Poslední Rožmberkové. Velmoži české renesance". Vilém z Rožmberka zdaleka není postavou neznámou, ale vždy poněkud nezaslouženě stál ve stínu svého na první pohled snad o něco výraznějšího mladšího bratra, který navíc ukončil historii možná nejslavnějšího českého rodu. Ani starší ze sourozenců si ale rozhodně nemohl ztěžovat na nudný život, i když osudové zlomy byly příliš často i osobními tragédiemi. Už dětství malých sourozenců nebylo nikterak veselé, neboť záhy přišly o otce a vztahy mezi jejich strýcem Petrem z Rožmberka a jejich matkou Annou Rožmberskou nebyly právě idilické. Lidské tragédie se Vilémovi neměly vyhnout ani v budoucnosti. Ztratil tři ze svých čtyř manželek, přičemž smrt té první nesl obzvláště těžce a ta poslední Polyxena Rožmberská z Lobkowic se více než o manžela zajímala o vladařovu pokladnu. Na bodu mrazu byly i jeho vztahy s Petem Vokem, s jehož přestoupením k Jednotě bratrské se Vilém smířil až těsně před smrtí.

Fascinující je sledovat vladařův mocenský vzestup o okamžiku, kdy se v pouhých 16 letech chopil správy rožmberského majetku, přes boje o navrácení prestižního postavení v čele české šlechty až po získání nejvyšších zemských i dvorských úřadů a dekorování Řádem zlatého rouna. V dnešní době je to až nezvyklé kolik úsilí a osobních sil věnoval hájení zemských zájmů. Mimochodem, není bez zajímavosti, že v určitém okamžiku byl jedním za kandidátů na polský královský trůn. Zvláštní důraz autor klade na dobový koflikt mezi katolíky a utrakvisty, který se právě za Vilémova života začal vyhrocovat. Tento vývoj se neevyhnul ani Vilémovi, který se z pozice umírněného katolíka postupně dostával do polohy méně a méně tolerantnějším až ke konci svého života pozval do Českého Krumlova jezuity a jeho pohřeb se pak stal přímo katolickou manifestací. V souvislosti se správou rožmberského panství pak Pánek nevynechává ani ekonomické aspekty Rožmberkova působení. Na jedné straně si nemohl dovolit šetřit na reprezentaci, jaká se u politika evropského formátu očekávala, na druhé straně tedy potřeboval hospodářsky velmi silnou základnu. Už od mládí se snažil o to, aby se na panství co nejvíce šetřilo (některé jeho příkazy byly až komické) a ekonomická síla obyvatelstva byla využívána co nejefektivněji. S tím souvisí i podnikatelská činnost posledních Rožmberků např. v oblasti rybníkářství. Vilém dokázal ale peníze nejen získat, ale často mnohem rychleji i utratit - a ne vždy zcela účelně, jak o tom svědčí jeho zájem o alchymii v poslední fázi jeho života.

Autovi se na poměrně malém prostoru zhruba 300 stran podařilo zprostředkovat život nejen jednoho z nejvýznamějších českých renesančních velmožů, ale ve stručnosti načrtl i soumrak jeho rodu a celkovou atmosféru předbělohorského období.