Tvrdší Libušín 2000,
Autor: Wolfram <(at)>, Téma: Reportáže, Vydáno dne: 25. 05. 2000
Začnu poněkud smutně. Jestli mě totiž na letošní bitvě na Libušíně něco zaujalo nejvíc, tak to byl poměrně vysoký počet zraněných. Může to ovšem být tím, že jsem tentokrát stál jen kousek od sanitek. Dlouho to vypadalo, že nikdo nikoho nepropíchne a má "krvežíznivá" duše si na své nepřijde. "Mile" mě jako první překvapil můj známý z Magea Hans, kterého někdo šavlí bodl do předloktí. Zatímco Hans došel po svých, druhého zraněného podpírali dva kamarádi. Tentokrát to byla bodná rána do zad. I ta ale byla asi "jen" lehká, protože po ošetření rány raněný chodil a kouřil. Další dva účastníci seděli na mezi s fáčovými bambulemi místo nosu. Šermíře, kteří se trousili na obvaziště s natrženým obočím jsem už nepočítal.
Protože už sám nejsem šermíř, mohu o příčinách napsat jen to, co jsem zaslechl v zákulisí. Někteří z účastníků se domnívají, že zvláště bezohledně se chovají příležitostní návštěvníci takových akcí. "Člověk se je bojí praštit, protože nemají žádnou ochranu, a sami nedodržují pravidla," abych volně tlumočil názor jednoho z přítomných.
Program setkání byl podobný jako loni. Před vlastní bitvou si návštěvníci prošli místní stánky, z nichž by se nejeden hodil spíš na Matějskou pouť než na podobnou akci. Naopak jsem očekával větší účast zbrojířů. Mimochodem - co si mám myslet o jedenapůlručním meči za 1.900 kč? Rád jsem se ale zastavil u stánků se kopiemi středověkých skleněných pohárů. Typy byly u všech třech prodejců stejné, obdobně jako ceny. Pod 360 korun prostě středověkou číši neseženu.
Oproti loňsku čekání účastníkům zpestřovala exhibiční vystoupení několika skupin. Bylo to určitě příjemné zpestření, protože k tomu, aby člověk získal slušné místo, musel ho obsadit nejméně hodinu před začátkem hlavního programu. V ležení se zatím účinkující oblékaly do brnění, která se v parném počasí rychle měnila v rozžhavené trouby. Zde jsem viděl řešení "ženského problému" ve skupině. Jedna z dívek se stejně jako ostatní statečně navlékla do plátové zbroje. Pod ní ale nebylo vidět, že se jedná o ženu, takže v rámci všeobecné bezohlednosti si ona odnesla šrám.
Děj bitvy, které se zúčastnilo přes polovinu z 1500 okostýmovaných návštěvníků, navazoval na předchozí ročníky. Hlavním hrdinou byl opět král Argant, který získal od víly stříbrný štít, aby s jeho pomocí zničil zlého kouzelníka. Ten si totiž usmyslel, že obětováním dětí sedláků z okolí, si nakloní temné síly a získá moc nad světem. Desítky dítek v provazech jistě zalahodily oku nejednoho přítomného pedagoga. Vzápětí se na scéně objevil houf rozzuřených rodičů, kteří začali únosce pobíjet. Posily vyslané kouzelníkem ovšem boj zvrátily, takže v okovech nakonec byli nejen děti, ale i vesničané. Scéna s jejich následným věšením vypadala z dálky dost realisticky. Naštěstí se na scéně objevuje Argant se svým vojskem, jenž učiní krveprolití konec. Kouzelník po Argantovi vystřelí, ale kulka se odrazí o kouzelného štítu a zahubí samotného čaroděje. V poslední fázi se armáda klaďasů ještě vypořádá s černými rytíři. Ti se ukázali jako větší tvrďáci, než asi pořadatelé očekávali, takže dlouho nebylo jasné, jestli se výsledek ještě nezvrhne. Možná tady došlo k nejvíce zraněním, protože boj se zřejmě poněkud vymknul z ruky.
Z drobností, které mě zaujaly, bych chtěl zmínit pěkně vyvedenou "kulisu" v podobě hradní brány s věžemi. Pobavila mě zejména kostra ze školního kabinetu zavěšená v kleci přes hradby. Tomu se říká smysl pro detail. :-))) Zvlášť silné se mi zdálo zastoupení palných zbraní. Po chvíli urputné palby dým dokázal skutečně zahalit bojiště natolik, že bylo vidět jen odlesky zbroje.
Bezprostředně po vlastní bitvě měl následovat turnaj dvojic bojovníků. Bohužel, chvíli trvalo, než se začali první z nich hlásit. Částečně to bylo tím, že po vyčerpávajícím střetu v horkém počasí, si skupiny musely oddechnout, a částečně možná i nedostatečnou propagací. V tu dobu už jsem musel hlídat hodinky, aby mi neujel autobus. Proto jsem byl svědkem pouze schvalování zbraní a zbroje. V zájmu bezpečnosti byla kontrola skutečně důkladná, takže nakonec jí prošlo 15 šermířů, i když se jich hlásilo víc. Diváci si tentokrát mohli přijít skutečně na své. Jejich počet se totiž podstatně zmenšil a souboje se odehrávaly na dně bazénu, ke kterému byl přístup ze všech čtyř stran, takže všichni zájemci měli slušný výhled. Bohužel, to už jsem opravdu musel jít na autobus, takže pokud někdo víte o vlastním průběhu turnaje něco bližšího, napište nám.
