Hledání Dalimila, recenze

Autor: Wolfram <(at)>, Téma: Recenze, Vydáno dne: 09. 09. 2000



Konkretizovat autora první česky psané kroniky, z kterého byl dlouho považován jakýsi Dalimil Meziříčský zmiňovaný Václavem Hájkem z Libočan, se pokoušeli snad všichni klasici české mediavalistiky, ale nalézt konkrétní osobu se jim nepodařilo. Zatím se shodli v tom, že by se snad mohlo jednat o vzdělaného šlechtice či nižšího klerika, který měl blízko k rodu Ronovců a k johanitskému řádu. Poslední dvě východiska jsou jedněmi z úhelných kamenů knihy Tomáše Edela Příběh johanitského komtura řečeného Dalimil, kterou vydalo nakladatelství ISV.

Pochopitelně dosud neexistuje jediný přímý důkaz, který by umožnil autora identifikovat, takže svá tvrzení Edel opírá většinou o fakta obsažená v kronice, která vypovídají o tom k jakým kruhům kronikář ideově patřil a kterých událostí zřejmě byl přímým svědkem. Některá tvrzení jsou vcelku prvoplánová a byla publikována již dříve. Určité detaily jsou ale rozvedeny tak, že jsem si chvílemi nebyl zcela jist, zda se nejedná o jakousi účelovou konstrukci a text se ještě skutečně vztahuje k tématu knihy.

Na počátku Edel dochází k podobným závěrům jako jeho předchůdci, ale ve svých vývodech jde ještě dál a podle mého názoru poněkud odvážně dává kronikáři jméno. Měl jim být komtur žitavské komendy johanitského řádu Jindřich z Varnsdorfu. Skutečně, splňuje snad všechny podmínky a z informací, které měl k dispozici, mohl kroniku sepsat. Stejně tak by k tomu měl i politické motivy. Pouze si nejsem zcela jist, zda v dané době byl jediným. Při tak zásadním tvrzení bych očekával, že kniha bude obsahovat vyjádření například někoho z týmu historiků, kteří se podíleli na vydání kroniky v nakladatelství Svoboda. Bohužel, jména případných konzultantů jsem v knize nenašel.

Na straně druhé straně se čtenář dozví mnohé o zákulisí české politiky na počátku 14. století se zvláštním zřetelem na konkurenční boj mezi předáky nejvýznamnějších šlechtických rodů v pohnuté době nástupu Lucemburků na český trůn. Knihu ale doporučuji číst s Dalimilovou kronikou na dosah. K pochopení některých pasáží je to takřka nutnost